Zaujal mě článek, zda si pořídit psa v důchodovém věku či nikoliv. Jsem určitě pro, aby i senioři měli psa. Samozřejmě si musí dobře rozmyslet, jakou rasu vybrat, eventuálně se poohlédnout po nějakém starším klidnějším a hlavně menším pejskovi, třeba z útulku.
Já osobně si neumím život bez psa představit. Ale přesto, že jsem měla československého vlčáka, pak labradorské retrívry, tak s přibývajícím věkem jsem si musela najít rasu, která má v dospělosti maximálně 20 kg a je klidnější. To například splňuje kolie krátkosrstá, která je společenské plemeno, které nevyžaduje běhání od rána do večera, ani nekonečné aportování, jako např. labrador. Dlouho jsem hledala rasu, aby to nebyl pes lovecký, ani velký, ani moc malý, ani moc chlupatý, který vyžaduje pravidelnou péči o srst (ať česání, nebo stříhání), měl rád děti, neboť mám 5 vnoučat, a nepral se se psy. Vybrala jsem nakonec kolii krátkosrstou, máme ji s manželem již druhý rok a jsme velmi spokojeni. Jsme stále dost akční, kolo, koloběžka, turistika, a většinou všude nás naše fenečka doprovází. Děti miluje, se psy se nepere, v lese neutíká, zbytečně neštěká, v restauraci pod stolem o ní ani nikdo neví. Samozřejmě jsem s ní absolvovala psí cvičák, aby se naučila základní povely a socializovala se. To je určitě potřeba. Když potřebujeme odjet na pár dní, tak mám hlídání zajištěno u dcery, která má taky psa a je na mateřské dovolené.
Život se psem je skvělý, ale je potřeba si dobře rozmyslet, jakého psa vybrat, a zajistit, kdo se o něho postará, kdyby stávající majitel již nemohl.