Jak jsem (ne)fotil
Foto: autor

Jak jsem (ne)fotil

18. 4. 2017

...že jsem ten foťák bral do ruky. Jak mu bylo ty dlouhý roky ve skříni dobře. Ale ne, já čučím na Íčko, jak všichni fotí, opráším z foťáku pavučiny a vyjedu si jen tak udělat pár fotek. Říkám si, že se projdu, provětrám se a budu mít něco na Foto dne.

Drandím 90 km na místo, se kterým jsem fotograficky zápolil už před mnoha lety, marně. Už když lezu z auta, vidím, že je to průšvih, zataženo, mdlý světlo, žádný barvy. Ale když jsem se sem trmácel... třeba pánbůh dopustí a i motyka spustí. Zápasím dvě hodiny s nevhodnou světelnou situací a se svým neumětelstvím. Ne, ne a ne... nejde to, věděl jsem to. Nakrknutej sedám do auta a odplouvám. Po dvou kilometrech a hele... koně, udělám aspoň banálního koníka. Stojím jak patník u elektrickýho ohradníku a čekám. Koní plno, i scéna sedí, mám dobrej úhel, můžu to snímat s pozadím bez oblohy... ale čekám, protože všechny koně se pasou. Kůň s hlavou u země to není fotka, počkám, přeci se musí aspoň jeden narovnat, ne ? Stojím tam hodinu jak zloděj koní ! Ani jeden ! Vztekle to vzdávám, vracím se k autu, házím foťák do brašny a kolem projíždí pickup s balíkem slámy. Otvírá si vrata a vjíždí na pastvinu, shazuje seno... Koně zvedají hlavy a poklusávají k senu. Kdybych to dokázal, tak se přeskočím. Jsem 150 metrů daleko, foťák v brašně, brašna v kufru a na foťáku nasazenej širokej objektiv.. A už na to ….! Mizím.

Courám se autem po okresce bez provozu, koukám na všechny strany, jestli mi fotografický pánbůh nepřihraje aspoň přejetou žábu, abych ten foťák netáhnul úplně zbytečně. U silnice lavička a stůl, hezký místo, pod rozložitým stromem. Beru z auta brašnu a kafe, sednu, popíjím kafe, zapálím si, pokuřuju...., při tom rozkládám z brašny foťák i příslušenství, pucuju skla a rozjímám, kde jsem zase udělal chybu. Je tu hezký výhled, támhle je i nějaký kopec s hradem a támhle zase docela zajímavej strom, napiju se kafe a užívám si to. A ve chvíli klidu a usebrání se ozve ten vnitřní pokušitel: „Kdybys popošel a dostal do linie ten strom a hrad, mohlo by to bejt docela dobrý, ne ?“ Znám ty jeho fígle a vzdoruju: „A co to světlo ? Nemastný, neslaný.. ani žádný modelovaný mraky nejsou, jen takový šedý šmouhy“. Pokušitel přitlačí: „To vytáhneš v editoru doma“. Bráním se: „Nebudu nic vytahovat, pak je to jak blbá omalovánka“. Chvíli to vypadá, že jsem ho usadil, ale zkusí to rafinovaně: „A co kdybys vzal přechodovej filtr nahoru, ztmavíš oblohu a bude to takový jako krajinářsky ponurý, co ?“. Neústupně odpovídám: „Bude to leda tak nudně šedivý... A co ta dálka ? Na čtyři kilometry bude z toho kopce jenom šedomodrá vlna“. Pokušitel přikládá pod kotel: „Tak to zkus, a uvidíš, vždyť to můžeš smazat....“. Zase jsem prohrál, montuju dohromady cajky a popocházím sem a tam, jako bludný Holanďan, jestli nějak poskládám ten obraz.

No..., nějakou fotku mám, není moc dobrá, ale vrátit se úplně s prázdnou pořád ještě neumím.
Ano, vážení přátelé, fotografování je nefalšovaný masochismus.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.