Archeologická perla Jordánska, skalní město Petra, si svou krásou a závojem tajemství získala srdce nejednoho návštěvníka. Podle básníka "růžové město, bezmála staré jako čas sám" není přísně vzato skalní město, ale spíše jakýsi hřbitov, oáza či tržiště a dnes především cíl turistů. Petru pro západní civilizaci znovu objevil před 200 lety, 22. srpna 1812, švýcarský cestovatel a orientalista Johann Ludwig Burckhardt v přestrojení za muslimského poutníka.
Petra, což ve staré řečtině znamená kámen, je na seznamu UNESCO je od roku 1985, v červenci 2007 byla zařazena mezi sedm nových divů světa.
Město dosáhlo vrcholu svého rozvoje během zhruba 700 let, od 3. století př. n. l. do 4. století n. l., kdy bylo metropolí kočovných Nabatejců. Tehdy se zde zastavovaly kupecké karavany s kadidlem z Arábie, indickým kořením a čínským hedvábím. Místo bylo ale zároveň velmi dobře utajeno a jen málokterý cestovatel o něm věděl. Zlom v historii města nastal v roce 106 n. l., kdy bylo začleněno do římské říše. Petra se rozrostla o lázně, fórum, divadlo a další prvky římské kultury. Tehdy zde žilo na 40 tisíc lidí a také tehdy vznikla většina dochovaných staveb.
Odvážný Švýcar
Postupem času ale začal význam města upadat, což souviselo s obchodem. Centrem výměny zboží se tehdy stala syrská Palmýra severovýchodně od Damašku, což znamenalo odklon obchodních cest z Petry. Po křižáckých výpravách město de facto zmizelo západní civilizaci z očí, jako poslední jej nejspíš spatřil v červnu 1276 mamlúcký sultán Bajabars. Pak upadla Petra na půl tisíciletí v zapomnění, jeho tajemství střežili jen beduíni, kteří ve skalních obydlích žili.
Teprve v roce 1812 se o existenci tajuplného města doslechl jistý šajch Ibráhím ibn Abdalláh, vlastním jménem Johann Ludwig Burckhardt. Později proslulý švýcarský badatel, vydávající se za muslimského obchodníka původem z Indie, se během svého dvouletého pobytu v syrském Aleppu (nyní Halab) zdokonalil v arabštině a znalostech koránu natolik, že se stal uznávanou místní autoritou.
Tehdy ani ne třicetiletý Burckhardt si vymyslel historku, že slíbil obětovat kozu starozákonnímu proroku Áronovi (bratr Mojžíše) u jeho hrobky na Džabal Hárun (Áronova hora) v Petře. Tím si vynutil vstup do města, kde tajně pořídil náčrtky a poznámky. Petra byla znovu objevena a Burckhardtův cestopis Cestování Sýrií a Svatou zemí vzbudil v roce 1822 senzaci.
Tohoto vydání se ale Burckhardt nedožil. Cestovatel, který se do dějin egyptologie zapsal objevem Abú Simbelu a jenž byl zřejmě prvním Evropanem, který vstoupil do Mekky, zemřel v 32 letech v roce 1817 v Káhiře.
Česká stopa
Poté sem začali přijíždět malíři, básníci a první archeologové, první obrázky z Petry pak rozpoutaly doslova "orientální horečku". V roce 1929 byl zahájen odborný průzkum areálu.
K objasnění historie a kultury Nabatejců přispěl také moravský orientalista a cestovatel Alois Musil, přezdívaný "český Lawrence z Arábie". Musil navštívil Petru jako první Čech a v roce 1907 vydal čtyřdílný popis Petry a okolí pod názvem Arabia Petraea.
Petra má tvar amfiteátru, od východu na západ měří asi kilometr a od severu k jihu půl kilometru. Ve městě se mísí vlivy různých stylů, lze zde nalézt egyptský, řecký i římský styl.
Když se řekne Petra, vybaví se většinou mohutné průčelí chrámu, respektive klenotnice Chazní, která je pravděpodobně místem odpočinku jednoho z posledních vládců Nabatejské říše. Přes 40 metrů vysoké průčelí zdobí v dolní části šest sloupů s korintskými hlavicemi a v horní části šest menších a ústřední válcovitá malá věž, zakončená pohřební urnou. Klenotnice byla vytesána zřejmě mezi lety 100 př. n. l. a 200 n. l.
Klenotnici lze nalézt hned po východu z mystické soutěsky Sík, která je branou Petry. Je dlouhá asi 1200 metrů a široká od dvou do pěti metrů. V některých místech jsou viditelné vodní kanály, které sloužily jako přívod vody do města.
Od klenotnice Chazní vede cesta do kotliny obklopené pískovcovými velikány, do nichž jsou vytesány tisíce honosných i prostých hrobů. V masivu Džabal Chubta na východní straně kotliny se nacházejí skalní hrobky králů, na protilehlé západní straně kotliny pak největší nabatejská stavba, klášter Dér. Jeho 45 metrů vysoké a 50 metrů široké průčelí připomíná klenotnici Chazní. Klášter byl do skály vytesán přibližně v prvním století n. l. a původně měl sloužit jako hrobka. V areálu je ale mnoho dalších zajímavých staveb.
Průčelí klenotnice Chazní učarovalo mnoha filmařům, které do toho mystického skalního průsmyku zasadili byť jen jednu scénu z celého snímku. Důkazem je například Spielbergův Indiana Jones a poslední křížová výprava.
