Slunci
Mnozí na tebe pějí chválu
a vzývají tě: sviť jen, sviť.
Já však se směle hlásím k málu
těch, co nemusí tě denně mít.
Jsi na mě příliš agresivní,
ukrývám se před tvou září;
a náladu mou neovlivníš
kladně, ač se, jak chceš, snažíš.
Na nebi vítám každý mráček,
za který se krátce schováš,
když se musím vedrem vláčet,
mumlajíc si drsná slova.
Dešti
Nejsi zrovna moc oblíbený,
kazíš prý lidem náladu
a taky fotky z dovolených,
ať od moře, či od hradů.
Ve mně vzbuzuješ pocit blaha,
útěchy i touhy žít.
Až uvěřit se někdy zdráhám,
že dokážeš i uškodit.
Smýváš mi vlídně smutek z duše,
jsi pro mě balzám hojivý.
Tuším, že nad mým zvláštním vkusem
se asi mnozí podiví.
Větru
Tebe snad mají všichni rádi,
aspoň jako lehký vánek,
když rozehřátá těla chladí
a přináší v horku spánek.
Já těším se z tvé dravé síly,
jsi pro mě symbol volnosti.
S tebou ve vlasech v slastné chvíli
od starostí se oprostím.
A užívám si šťastně taky,
s čím málokdo je spokojen:
když po obloze ženeš mraky
a bičuješ déšť do oken.
