Většina z nás si zakoupila Tatry Card na regionální železniční jednokolejový vláček na tři dny za 3 eura.
Ráno jsme se vypravili na Štrbské pleso. Někteří šli s průvodcem, Limi, Libuška a já jsme se vydaly k vodopádu Skok.
Počasí bylo pošmourné, u jezera pršelo, ale nám to nevadilo. Z orientační tabule jsme vyčetly, kudy kam. Míjíme skokanské můstky, nějakou novostavbu a jsme v korytě laviny. Pozor, nebepečí lavin! Zdá se, že kameny jsou oblé, čisté, koryto široké kolem 3 metrů, to nás dovede až k vodopádu Skok. Musíte dávat dobrý pozor pod nohy, snadný pád na obzoru.
Když jdete hodinu a pořád se koukáte pod nohy, tu malé, velké kameny, kořeny stromů, a stoupáte výš a výš. Už jsem si myslela, že jdu do nebe. Limi a Libuška jsou vytrvalci. Zrychlit, ženou se mraky a ještě nás čeká cesta zpět. Podávají mi větev jako hůl, jde se trochu lépe.
Hurá, slyšíme šumění vodopádu, už vidím tak na metr vodu, usedám, sahám na čistou, ledovou vodu
Limi a Libuška jdou až k vysokému skalnatému prahu vodopádu. Zvítězily.