Tak jsme jeli s Lukym splnit si sen o noci Svatojánské. Nejdříve jako správní filmaři jsme si vyhlédli lokalitu, kde nám bude nejlépe. To jsme jeli i s Meginkou, nechtěla jsem ji nechat doma, ač vím, že je o ni dobře postaráno chůvičkou Vlastou. Bylo sice vedro, ale v lese bylo příjemně.
Naše cesty skrývají v sobě tajemno, takže hned při cestě do lesa jsem našla minci s listem dubu, stromem Druidů, a pak Luky našel pírko, které je víc než zajímavé svým vzhledem, dost by mne zajímalo, který ptáček ho ztratil...
Les je nádherný, plný vzrostlých buků, skal a objevili jsme tam i kříž na stromě, jakoby nám bylo požehnáno... Meginka byla jako horolezec, vůbec se nebála výšek.
A než nastal den D, spíše ta magická noc, Luky mi ještě stihl koupit šaty, že prý budu jako víla.
A tak jsem si je aspoň na chvíli o magické noci oblékla, no řekněte, kdo by nechtěl zavítat do světa víl...
Na cestě k místu, kde jsme chtěli být o půlnoci, nás doprovázely světlušky se svými lucernami, jen jsme na ně pomysleli, byly u nás. Kdo nezažil, netuší, co je to za zážitek.
O půlnoci jsme si utrhli 3 listy ze stromu a měli jsme každý svá přání. Stromům jsme poděkovali a položili k nim jmelí pro jejich další život ve zdraví mnoha let. Já mám na rok listy uložené v Bibli na stránce Evangelium podle Jana, neboť ctím písmo svaté, stejně tak jako naše lesy, přírodu.
Rozsvítili jsme svíce a Luky při pohledu na ně sdělil úplně prostě - tak je před námi ještě 14 nocí Svatojánských. Byla to věštba jak od kněžny Libuše... No nevím, ani raději nepočítám, kolik by mi při té 14té bylo let.
Měli jsme oba bylinky s amuletem prozřetelnosti od Druidů. Kéž bychom měli k prozřetelnosti blízko... V brašničkách jsme měli oba jmelí usušené, které jsme vhodili do ohně a část darovali lesu a jeho bytostem. Luky mi před cestou daroval nádhernou loutku Druida, na jehož výrobě se sám podílel.
A byť jsem nyní na nemocenské a mám pochroumanou ruku, vzpomínky zůstávají, a i proto jsem se rozhodla se s vámi o vše podělit.
Mějte hezké léto. Eva, Luky & Meginka