Vlaková přestávka na jednom nádraží. V kanceláři venkovního výpravčího právě probíhá čilá diskuse. Téma: sex. Každý z přítomných dává něco do placu. Opřen o zárubně dveří, stojí dokonce vozový kontrolor Viktor Voda. Přispívá do diskuse definici Archimedova zákona: ,,Hůl do vody ponořená, jeví se nám zalomená. Úd ve vodě ležící, jeví se nám stojící!“ Vozmistr Tonda Daněk zasahuje do diskuse zážitkem ze zájezdu do kapitalistické ciziny:
,,Byl jsem s manželkou na zájezdě s tím lehátkovým vozem v Kodani. Pršelo, a tak jsme vlezli do kina. Byla nás tam celá řada. Sedíme v klubovkách pohodlně zabořeni. Normální filmový týdeník a pak to začalo. Americkou krajinou jede auto bez střechy. Je plné ženských. Přijíždí k dřevěnému domku na americký způsob. Parta vniká dovnitř a potom až do konce filmu jede jeden obrovský grupáč! Jakmile býček s nadměrným údem dospěl k vyvrcholení, ukázali v prostřihu start rakety Saturn z mysu Canaveral! Začala mne bolet hlava. Byl to šok. Všichni Češi v křeslech na tom byli stejně. Akorát domácí se na to dívali a znuděně žvýkali! Když jsme vycházeli z kina, očekávala nás jednotka Armády spásy. Vyschlé tresky s kokrhely vzor 1848 nám rozdávaly obrázky svatých a mlátily k tomu na buben! Strašlivě mne bolela palice, přestalo to až po prášcích od firmy Bajer!“
A Tonda ukázal jako svatou relikvii krabičku od těch prášků.
,,Přátelé, ale já jsem ještě neskončil tak špatně jako paní Balhárková! Ta dáma vyšla z kina s vytřeštěnýma očima, třásla se na celém těle a šeptala. Já jsem ani nevěděla, co se v té posteli dá všechno dělat. To já s mým starým celý živit jenom po křesťansku!“
Korunu tomu ovšem nasadil její bratr pan Sýkora: ,,Já tě varoval Hermínko, umím trochu anglicky a ten film se jmenoval Dlouhý v krku!“ A tu si celá komunita uvědomila tragičnost celé situace. Před paní Balhárkovou se pomocí úpadkové kultury otevřel obzor až v sedmdesáti letech. To je opravdu na oběšení!
,,Pánové, já byl jednou u ženské, normálně odpoledne,“ dává k lepšímu svůj příběh návěstní mistr Vašek Rolek. ,,Jsme v nejlepším a najednou zarachotí klíč v zámku. Průšvih! Začínám se zmenšovat, až jsem nejmenší na celém světě. Věřte mi, nikdy jsem nezahýbal do bytu, vždycky jen na neutrální půdu. Máňa vedle ale leží naprosto klidně. Uklidňuje mne: ,,Neboj, manžel má při příchodu z práce pořád stejné pohyby. Teď půjde do ledničky, pak se v předsíni převleče a půjde na kuželky. Sem ani nenahlídne!“
,,Už jsem se chystal do peřináče, nebo v říjnu v trenýrkách na balkon! Měla jej do mrtě přečtenýho! Odešel na kuželky!“
,,To znáte?“ přidává se vozový kontrolor, opřený o dveře.
,,Manžel balí kufry a žena jej se zájmem pozoruje. Co to má znamenat – Álojz!“
,,Ale jedu na Zanzibár. Četl jsem ve Sto plus jedna, že tam chlapi nepracujou, jenom souloží! A za každej skok dostanou stovku!“ ,,Tak to musím jet s tebou!“ rozhoduje manželka.
,,A to proč Božka?“
,,Abych na vlastní oči viděla jak vystačíš se stovkou na měsíc!“
Reklamant se řehní mezi dveřmi, málem se udávil rohlíkem. Pauza pomalu končí. Parta se rozchází. Posunovači sbírají přilby a vstávají z rukavic, na kterých poposedávali. Jenom skladnice Milena pořád blahořečí manžela. ,,Můj Jara tam, můj Jara sem!" Už to všem leze na nervy. Tu Lojzek Bernát zavzpomíná na jiného Járu.
,,To jsem byl na školení dopisovatelů v Ochoze u Brna,“ začíná venkovní výpravčí:
,,Jmenovala se Hedvika a byla z Jihlavy. Pořád mluvila o svém Járovi. Při četných debatách dávala najevo, jak jí její Jára miluje a jak bez ní nemůže žít. Říkám mu Járo, zajdi za chlapama na pivo! Járo běž na fotbal! Můj Jára má jenom mne. Vařím, můj Jára vaří také. Peru - a kdopak pere se mnou? No přece můj Jára! Všichni už mají té její Jarovizace plné zuby. A tu můj spolustolovník Drahoš Janecký věštecky prohlásil: ,,Pánové ta je zralá na velkou šou... maximálně ve středu!“
Drahoš věděl, o čem mluví. O generaci starší seladon byl osoba znalá s vyšší kvalifikací. Bavil se odhadem atomového čísla dam, puštěných dočasně ze řetězu. Byli jsme spolu na pokoji a diskutovali. Mám rád znalce všeho druhu. Pro mne kantor ideál!
Měl tuto teorii. Dost těchto žen by si rádo vyhodilo z kopýtka. Drahošovo atomové číslo byla veličina takřka fyzikální. Odhadoval počtem hodin, za jak dlouho bude sledovaná dáma přefiknuta mužem, různým od manžela. Zneužíval tak matematický výraz: různé od nuly!
Klekí Petra, velký učitel Apačů školil takto: ,,Ženy mají k dobývání stupně obtížnosti stejně jako velehory. Nejsnáze sbalíš nešťastnou a opuštěnou. Ve druhém sledu jsou nějakým způsobem handicapované. Bez horolezeckých pomůcek lze zdolat ženu po čtyřicítce. Každá má geniální dítě, omrzelého manžela a naději, že ještě není přece k zahození! S cepínem musíš na ženy sečtělé a vzdělané. Kompletní horolezeckou výzbroj musíš použít na ženy šťastně vdané a zamilované do vlastního manžela. Nic z toho ovšem neplatí pro ženy ošklivé. Dobře se loví bobřík hladu před prázdnou ledničkou!“
Takto fundovaný odborník se projevil jako znalec. Ve středu už byl Jára zapomenut. Žena Hedvika, tolik obletovaná svým manželem, splnila očekávání. Loučení s novým milencem na pátém peróně nemnělo chybu. Chyběla je scénická hudba a líbezná krajina v pozadí.
,,Ty toho zase víš!“ rozčílila se skladnice Milena. Rozčílila se ale neprávem. O tom jejím Járovi přece vůbec nebyla řeč.
Sexuální školení osazenstva byla věc veřejná. Vedoucí posunu Luboš Malý poslouchal vždy tiše a do diskuse se nezapojoval. Bylo o něm známo, že je rozdvojenou osobností. Za střízliva tichošlápek, po požití alkoholu King Kong. Dokázal se rozčílit do běla a někdy lítaly po zemi rukavice, přílba i praporek.
Jednou na noční se dohodly dvě podšívky - Maruna ,,Hopsakrůžek“ a Libuna ,,Hlemýždí tykadlo“, že Luboše sexuálně vyprovokují. V jeho přítomnosti si poodhalovaly výstřihy a sundávaly ramínka halenek.
Lojzek Bernát si hoví za dřevěnou stěnou. Jako výpravčí venkovní služby relaxuje s nohama v šupleti. Najednou se z venku ozývá řev raněného lva. Nejprve vletí do dveří Libuna. Prchá v děsu dozadu a zamyká se v místnosti přípravářek. Pak jako velká voda padá do dveří Maruna. Čepici má nakřivo, na blůzce otrhané knoflíky. Desky s vlakovou dokumentací poztrácela cestou. Marně buší do uzamčených dveří přípravářek, za kterými se klepe strachem kolegyně Libuna. V náhlém pominutí mysli vletí Maruna provokatérka do otevřených dveří venkovního výpravčího. Lojzíka Bernáta sráží setrvačností ze židle, zavírá dveře a otáčí klíčkem včas. Venku se ozývá bušení do dřevěné stěny a řev raněného tura. Obě provokatérky svoji aktivitu značně přehnaly.
Překvapený venkovní výpravčí pak stojí za dřevěnou stěnou a v jeho náručí se klepe strachem agentka provokatérka jako raněné ptáče! Zuřivec za neprostupnou stěnou se uklidnil a odešel do místnosti posunovačů.
Využívat nouze jiného je hyenismus! Za chvíli stisk povoluje a zachráněná Maruna odchází. Jen shodou okolností tak neutekla z bláta do louže.