V letošním chladu jsem se vydal ohřát do trochu teplejší Prahy.
Šel jsem pěšky od stanice metra Pod ocasem (Muzeum) až ke Žluté řece - Vltavě (Staroměstská).
V Opletalově ulici, u Václaváku, je každý den jiný „cvrkot“! Předevčírem tu odstřelili zlodějku. Dnes tu bourali historicky cennou budovu. Prach z bouračky stříkali pitnou vodou.
Město je přeplněné turisty různých barev pleti. Jejich početné skupiny se u krás města zastavovaly; tím byly úzké staré uličky úplně neprůchodné! Mezi chodci se prodíraly taxíky, cyklisté a motocyklisté. Žebráci už zvolili tklivější polohu žebroty, leželi čely až na chodnících! Viděl jsem ale jenom čtyři.
Různě pomalovaní kejklíři se před cizinci nakrucovali, ti jim pak skromně zaplatili jenom českými korunami.
Buřt na Václavském náměstí už stojí 150 korun! Hořčice, kečup či tatarka jsou pak už zadarmo, mohou si dát i přehršli.
Vracel jsem se domů městským autobusem. Nastoupili tři statní revizoři a nastal „masakr“. Byli už elektronizovaní, měli čtečky legitimací i označených lístků. Chytili skupinu Japonců, ti přetáhli čas jízdenky, tak s nimi museli na příští stanici vystoupit. Co se dělo dál, nevím?
Před naším žižkovským činžákem bylo vše úplně jinak. Snad se otevřely všechny věznice Planety Země!? Před pivnicí našeho domu postávají tlupy kouřících trestanců a trestankyň. Vydávají skřeky zvířecích předků, tlamy mají tak ohyzdné, že nejšerednější zvířata (znám je jen z TV) jsou proti nim ještě velmi krásná!
Kolemjdoucí neznámá žena jenom vykřikla: Abych se bála už vyjít z domu a koupit si chleba!!!