Praha ukrývá celou řadu tajemství minulosti, z nichž mnohé se koncentrují právě na Vyšehradě, který byl patrně osídlen dávno před vznikem města. V temnotě nejdávnější minulosti se také patrně ukrývá tajemství vzniku Čertova sloupu – mnozí jej přiřazují k neméně záhadným megalitickým památkám, jakými je například proslulé britské Stonehenge, irský Newgrange či francouzský Carnac.
Obelisk přišel z daleka
Čertův sloup stojí na vrcholové plošině Vyšehradu, v parku před budovou proboštství. Tři kamenné válce, z nichž se záhadný objekt skládá, mají úctyhodné rozměry: 2,4 metry, 1,7 metru a 1,6 metru. Celková délka by činila téměř 6 metrů a hmotnost přibližně 2,5 tuny, pokud se něco při rozlámání neztratilo. Je totiž velmi pravděpodobné, že tyto kusy původně tvořily jeden celek. Svědčí o tom skutečnost, že se plynule zužují, přičemž nejštíhlejší z nich má vrchol opracovaný do hladce vyklenutého tvaru. Všechny tři válce také mají stejným způsobem ohlazený povrch. Podle všeho tedy kdysi dávno zdobil vrchol vyšehradské skály štíhlý kamenný obelisk, který dosahoval výšky okolo šesti metrů. Pro srovnání: největší český menhir nedaleko Klobuk u Slaného je vysoký jen 2, 4 metru.
Aby nebylo všem záhadám konec, nechybí tu ani tajemný nerozluštěný nápis na vnitřní straně jižního kamene. Jeho písmo se ze všeho nejvíc podobá velmi staré latince, ovšem i se znaky, které mají charakter řecké alfabety. Nepochybně vznikl dávno po postavení kamene, s největší pravděpodobností v románské době nebo později.
Záhadu Čertova sloupu ještě prohlubuje materiál, z něhož je zhotoven. Jedná se o tvrdý granodiorit, který má dvě významné vlastnosti: jednak se špatně opracovává, za druhé se v Praze nevyskytuje. Nejbližší lomy se nacházejí na středním toku Sázavy, tedy několik desítek kilometrů od Prahy. V těchto lomech se ovšem začalo těžit až během 19. století...
Rozměrný kamenný obelisk tedy musel být velmi pracně a přitom přesně opracován, dopraven do pražské kotliny z velké vzdálenosti nejspíš po vodě, poté vyvlečen po příkrých svazích Vyšehradu a vztyčen.
Kdo a proč si dal takovou práci v době, která neznala nejen motory a jeřáby, ale možná ani kladkostroje?
Sídlo pradávného kultu
Známá pověst o čertovi, který tu kámen zahodil po prohrané sázce, jen ukazuje, že již v křesťanské době nikdo netušil, odkud se tu podivný kamenný sloup vzal. "Čertovská" hypotéza ovšem byla svérázným způsobem potvrzena: roku 1665 byl z jakéhosi nešťastníka vymítán ďábel a ten se ještě před svým návratem do pekla přiznal ke jménu Zardan a k tomu, že má na svědomí vyšehradský kamenný sloup. Skutečností je, že až do 80. let 19. století ležely tři kamenné válce skutečně uvnitř vyšehradského chrámu.
Další častá hypotéza říká, že kameny byly na Vyšehrad vystřeleny z husitského katapultu při obléhání roku 1420. Velitel jednotky se údajně jmenoval Čert. Kameny prý pocházely z výzdoby chrámu Panny Marie Sněžné. Tvrzení má hned několik háčků: ve zmíněném chrámu není nic z granodioritu, husité jej nevyplenili a kromě toho nedisponovali stroji, které by mohly střílet mnohatunové projektily.
Klasická archeologie nejdříve tvrdila, že jde o slovanský předkřesťanský monolit používaný k astronomickým účelům, který vznikl někdy mezi 5. a 10. stoletím našeho letopočtu. K poněkud obrozeneckému tvrzení však chyběly jakékoliv důkazy – tím spíše, že staří Slované nikde jinde nic podobného nevytvořili. Dnes jsou někteří archeologové ochotní Čertovu sloupu přiznat keltský původ. Podobné stély jsou známé ze západoevropské oblasti a před příchodem křesťanství snad sloužily k měření času. Většinou však byly zhotovené ze dřeva a jen málokdy dosahovaly předpokládané výšky vyšehradského sloupu. Že by nijak významný kopec daleko od center keltské moci měl jeden z největších a nejluxusnějších časoměrných sloupů? Nebo je domněnka o keltském původu jen dalším projevem současné keltománie?
Proto stále ještě nelze tak docela vyloučit, že Čertův kámen je skutečný menhir, dokonce největší a nejlépe opracovaný ze všech, co u nás jsou. I podle starých pověstí zde Slované při svém příchodu našli jakési opuštěné opevněné sídlo, v jehož areálu byl kamenný kruh nápadně podobný těm, jaké známe z megalitických objektů západní Evropy.
V každém případě kolem Vyšehradu existuje celá řada dalších pověstí i faktů svědčících možná o tom, že šlo o velmi staré kultovní místo. Zdejší kumulace církevních objektů měla patrně trumfnout cosi staršího a ideologicky velmi nebezpečného. I rotunda sv. Martina – jedna z nejstarších staveb Prahy – údajně stojí na základech jakéhosi předkřesťanského objektu a váže se k ní nejvíc strašidelných pověstí tohoto místa. Ani to však neodpovídá na otázku, k čemu tajemný Čertův sloup sloužil.
Jan. A. Novák