Vždy je nepříjemné, když se člověk ocitne v cizím, neznámém prostředí. Především, když to je náhle a nečekaně. Třeba ve vyšetřovací vazbě. Tam se člověk dostane, ani neví, jak. Ale nevím, co bych psal. Nemám s tím vůbec žádné zkušenosti. Ale mám z nemocnice, tak budu psát o nemocnici. Nadpis jsem už nechal. V nemocnici jste koneckonců také zavření. Zvlášť na izolaci na infekčním, kde jsou na pokojích koule místo kliky, kamery a mříže v oknech. Aby nehrozilo, že utečete a někoho pokoušete. Dlouho jsem znal nemocnici pouze z televizních seriálů. Až posledních několik málo let, jako bych si to měl vynahradit. Asi jsou mezi čtenáři zkušení matadoři, kteří se do nemocnice vrací jako domů. Ti nemusí dál číst. Ale třeba jsou zde i čtenáři lůžkové části zdravotnického zařízení neznalí. Těm bych ho rád trochu přiblížil. Znám FN Motol. V ostatních nemocnicích to tak neznám, ale pokud vím, je to podobné.
Jak se tam člověk ocitne
Jsou dvě možnosti. Jdete k lékaři na vyšetření. Ten rozhodne o hospitalizaci. Napíše vám papír, se kterým se máte hlásit druhý den ráno v určené nemocnici. To je ta lepší varianta. Můžete si doma připravit všechno, co si myslíte, že budete potřebovat, a může se stát, že opravdu se pak něco bude hodit. Horší je, když jdete na kontrolu na ambulanci a najednou doktor někam volá a za chvíli už vás sanitář nakládá na vozík a už s vámi uhání na lůžkové oddělení. Jen s tím, co máte zrovna u sebe. To je horší varianta. Něco mezi tím je situace, kdy přijede záchranka a na sbalení věcí máte několik okamžiků, než saniťáci s nosítky vyběhnou schody. Kdo má doma nějakou stálou taštičku základních hygienických potřeb, kterou si bere na cesty, má výhodu.
Přijímací pohovor, seznámení s právy a povinnostmi
Pokud jste při smyslech, čeká vás pohovor. Vlastně ani zas tak moc při smyslech být nemusíte. Informace se z vás snaží vymáčknout za každou cenu i v jakémkoliv traumatickém šoku nebo pod vlivem halucinací. Zachránit vás může jen hluboké bezvědomí. Pokud nejste v tu chvíli v pohodě, hluboké bezvědomí doporučuji předstírat. Sepíšou to pak v klidu na pokoji. Dotazují se na výšku, váhu, jak slyšíte, vidíte, jestli ty zuby, co máte, jsou vaše a nebo někoho jiného, s kým žijete, co s ním děláte a jeho telefonní číslo atd.. Taky se ptají, jestli jste na něco alergičtí. Ale když řeknete, že na blbý lidi, tak to nezapíšou. Přiznáte, že máte u sebe nějaké léky, a seberou vám je. Na drogy se nikdo neptá.
Ubytování
To, co známe ze starších filmů, velký sál a dvě řady postelí, už asi nikde nenajdete. Většinou se jedná o pokoj se třemi lůžky a příslušenstvím, společným pro dva pokoje. V pokoji je kromě lůžek a nočních stolků i stůl a židle. Málokdy jiný nábytek. Na některých pokojích jsou skříňky na šaty. Ale pozor, bývají úzké. Neberte si věci v zavazadle, které se nedá splácnout . Třeba v nůši. Ani helma na motorku se nikam nevejde. Bývá pravidlem, že pokoj má něco, co slouží k tomu, aby měli pacienti důvod se dohadovat, pohádat, v krajním případě i poprat. Je to okno, které může být otevřené nebo zavřené a někdy i televize, která má tu záludnost, že může být nejen vypnutá, nebo puštěná, ale má i různé programy. Na noc se zapíná noční osvětlení. Někde je i hodně intenzivní, a kdo je zvyklý spát potmě, může mu to vadit. Většinou vadí chrápání ostatních a řešením jsou špunty do uší.. Povlečení na posteli vám mění sanitáři ráno, nebo dopoledne, podle toho, za jak dlouho je znečištěné, to je individuální. Na pokojích, jako v celé budově, je přísný zákaz kouření. Doporučuji přestat kouřit ještě před příchodem do nemocnice. To, že vám pak takový zákaz vůbec nevadí, je velmi příjemné. Nádobí po obědě i snídani odnesou. Večeře je studená na plastu, který se vyhodí.
Nadstandardní pokoj je jednolůžkový. Postel i noční stolek je jak z amerického filmu. V pokoji je sedací souprava, konferenční stolek, obrazy, klimatizace s dálkovým ovladačem, lednička, skříně, velká televize, rádio, lampička na čtení atd. Luxusně je vybaveno i příslušenství. Na nadstandard si však musí pacient dost připlatit a nebo se tam dostat jako já, řízením osudu.
Osoby a obsazení
Pomocný personál jsou s přízvukem hovořící ženy, vaří čaj, nosí jídlo a starají se o léky a někdy o ložní prádlo. Nebo jsou to uklízečky. Na pomocný personál nemá smysl se obracet se svými potřebami. To můžete na pomocný zdravotnický personál, tzv. sanitářky a sanitáře. Ti vám převléknou postel, vylejou bažanta, otevřou okno a nebo vynesou mísu a utřou zadek. Ale odebrat krev, píchnout injekci, dát ifuzi, to už musí jen zdravotní sestra, popřípadě zdravotní sestr, tedy sestřička muž. Sestřičky mají svou hierarchii a brzy poznáte, která komanduje ty ostatní. Mají směny noční a denní. Střídají se kolem sedmé. Ve fakultní nermocnici se setkáte i s mládeží, která se na pacientech učí. Je to buď štěbetající hejno, nebo dvojice, ale u mediků i jednotlivci. Je s nimi většinou zábava.
Při příchodu se vám brzy přijde představit váš ošetřující lékař. Pak se ale budete setkávat i s dalšími, to podle jejich služeb a o vizitách i s jejich nadřízenými. Denní vizita ošetřujícím, nebo zastupujícím lékařem může být už v časných ranních hodinách a nebo během dopoledne. Každý den stejně, ale na každém oddělení je to jindy. Některý den v týdnu je i tzv.velká vizita. Ta je na některých odděleních opravdu velká. To se vám nahrne do pokoje dav doktorů, vrchní sestry, medici. Ošetřující pronese několik slov o vašem léčení. Pak všichni visí na ústech pana profesora kapacity, co moudrého k tomu pronese. Otázky a připomínky směřujte však výhradně na ošetřujícího lékaře.
Bude se hodit
Otázku, co s sebou do nemocnice, zodpovím dle vlastní zkušenosti a někdo to může mít jinak. O hygienických potřebách nemá cenu mluvit. To má každý jasno. Natáčky, lak na vlasy, na nehty atd. to snad si brát nikdo nebude. Mýdlo je u umyvadel tekuté, nemusíte ho mít. Vezměte si každopádně vlastní ručník. Župan si vzít můžete, ale většinou není problém si půjčit nemocniční. Zato je dobré mít vlastní pyžamo. Krátký rukáv nejlepší (kapačky, odběry krve, měření tlaku). Pantofle také svoje. Co se hodí, je zavírací nožík. Ten uplatníte jistě. Na vícedenní pobyt většinou i menší nůžky. Rozhodně nějaké papírové kuchyňské utěrky, nebo velkou krabici kapesníčků. Každou chvíli je potřeba si někde něco utřít. Pusu, ruce, nožík, stolek. A mikrotenové sáčky. Dáte si do nich drobnosti, který chcete mít pohromadě, taky, co nechcete, aby vám oschlo či okoralo. Nebo pokud nechodíte, tak slupky a jiné drobné odpadky, které pak dáte někomu vyhodit. Osvědčila se mi kávová lžička. Praktičtější a univerzálnější je taková ta dlouhá, koktejlová. Mimo dobrou knížku doporučuji rádio. Někdo ho má v telefonu. Každopádně sluchátka. Malá rádia nikdy nemají kvalitní reproduktor a spolupacienty ani sebe poslechem rozhodně neoblažíte. V kvalitních sluchátkách máte čistý, plný zvuk a nikoho neobtěžujete. A k telefonu nabíječku. S internetem je to v každé nemocnici, nebo i na každém oddělení jinak. Někde je wi-fi, někde není, někde se za připojení platí. Na některých odděleních je pro pacienty přístupná lednice, někde ne. Než si necháte přinést mísu bramborového salátu, zjistěte si to. Vezměte si, nebo nechte přinést nějaké pití. Hodně pít je důležité a nemocniční čaj brzy chuťově omrzí. Já rád jemně perlivou Magnézii. Je dobrá a hořčík je prospěšný organizmu. Když budete mít citrón, budete mít nejen vitamín C, ale ochutíte si jím i nemocniční čaj. Jídla není třeba solit. Ale když máte svou slánku, ochutíte si okurku, rajče nebo vajíčko. Stolní a karetní hry si nechte přinést, až když si na ně najdete parťáka. Kytara pro případ, že by vás přepadla trudomyslnost, je nesmysl. Hudební nástroje opravdu ne.
Propuštění
Pokud nemocnici opouštíte nohama napřed, problémy nemáte. Jako vyléčení narazíte na propouštěcí zprávu a dopravu. Na propouštěcí zprávu můžete, stejně jako na sanitku, čekat mnoho hodin. S žádostí o sepsání zprávy můžete doktora otravovat tak dlouho, dokud nesedne a nesepíše to. Příjezd sanitky neovlivníte. Pět hodin čekáte na zprávu, pak zavolají sanitku, na kterou čekáte dalši čtyři hodiny. I to se stává. Vlastní odvoz to urychlí. Ostatně, ne vždy také máte na sanitku nárok.
Závěr
Představte si tu situaci. Najednou jste na pokoji v nemocnici. U sebe máte jen peněženku a mobil. Zavoláte třeba někomu z dětí, aby vám přivezl tu žlutou igelitku vedle skříně u dveří a z krabičky pod zrcadlem všechny léky. Když vám ještě koupí cestou minerálku, máte jistotu, že máte všechno. Nechat příbuzného běhat po vašem bytě a shromažďovat, co budete asi potřebovat, to většinou nedopadne dobře.
Přál bych si, aby tento článek byl jen seznámením s nemocničním prostředím, které byste jinak neměli možnost v životě poznat. Ale tu tašku s věcma si sbalte. Můžete ji v rychlosti čapnout do ruky, i třeba, když bude hořet barák.
