Je mi líto, přiznává, že jsem se musel uchylovat k poraněním, k chorobám, k rozchodům, k dramatům, k bolesti a smutku. Je mi to upřímně líto. Jistě, já vím, nepoznali jste jen to. Také tam byla radost, bylo tam štěstí, ale upřímně, za všechna ta dramata, která vás trápila, se upřímně omlouvám. Doopravdy.
Byl bych se bez nich rád obešel, věřte mi. Rád bych před vámi rozprostřel červený koberec posypaný okvětními lístky růží, po jehož stranách by stál čestný špalír andílků. Ale bylo by to rozumné? Představte si, že jsem to udělal a dal vám tento dárek. Upřímně, dovedli byste to se vším, co jste s sebou vlekli, se svými předsudky, názory, přesvědčením - ocenit? Jistě že ne! Mrzí mě to, ale nemohl jsem jinak. A protože toho lituji, je na vás, abyste mi odpustili. Odpustili sobě, hlavně sobě. Abyste si odpustili, že jste se sebou až dosud nezacházeli lépe. Opravdu. Abyste si odpustili, protože jste stejně nemohli jinak. Vždyť jste dělali, co jste mohli. Abyste si odpustili, protože člověk musí v první řadě odpustit sám sobě. Odpustili si a přistupovali k sobě pozitivně.