Takže se zdá, že senioři přestali uvažovat v dimenzi: K čemu to je, začít studovat v šedesáti, když to už neužiju.
Osmašedesátiletá Karla se každou středu schází se dvěma kamarádkami v přibližně stejném věku v bytě jedné z nich. Střídají se, bydlí od sebe nedaleko. Dojíždí k nim lektorka angličtiny. „Je příjemné, že se učíme v domácím prostředí, bereme to spíše jako kamarádské posezení nebo školu. Dáma, která nás učí, je skvělá. Je totiž přísná, dává nám domácí úkoly, drží ta naše posezení v přesně té příjemné míře, že si potlacháme a přitom se učíme,“ vysvětluje Karla.
Každá dvouhodinová lekce ji přijde na sto korun, což vzhledem k nevalné výši její penze není zanedbatelné. A tak od syna i manžela už slyšela věty typu: Stojí ti to za to? Nejsou to vyhozené peníze? Raději si za to něco kup, spočítej si, kolik jsi do té své angličtiny za dva roky vrazila.
„Když jsem byla letos v květnu ve Španělsku, uvědomila jsem si, jak jsem se díky posledním dvěma rokům, co máme naše angličtinářské středy, zlepšila. Stouplo mi sebevědomí. Najednou se nebojím na cokoli zeptat v restauraci, v hotelu. Dala jsem se v obchodě do řeči s moc příjemnou Angličankou, což bych si dříve netroufla. Učení angličtiny mě úplně pohltilo, najednou slyším písničku v angličtině a jsem schopna ji přeložit, vím, o co v ní jde. To je úžasné,“ vysvětluje. Nikdy dříve angličtinu nestudovala, ze školy ovládala jen němčinu a ruštinu, ale tyto jazyky téměř zapomněla.
Lidé si plní sny
Lektoři zaznamenávají dva typy seniorů, zájemců o studium cizího jazyka. Jedni jsou ti, kteří si chtějí obnovit či vylepšit znalosti angličtiny, případně s ní úplně začít. Další jsou ti jazykově vybavenější, kteří si přiberou od začátku nějaký úplně nový jazyk. Anglicky a německy umí, tak si přidají, jen tak pro radost, třeba francouzštinu či španělštinu. „Starší lidé si nyní častěji než dříve chtějí plnit sny, a pokud jim zdraví a finance dovolí, častěji cestují. Cizí jazyk se pro ně stává nezbytností,“ míní Lucie Vlková, spoluzakladatelka jazykové školy a překladatelské agentury Slůně – svět jazyků. „Nebo se jeho učení věnovali před léty a nyní se ke koníčku vrací. Častým důvodem také je, že se v éře globalizace jejich děti či vnuci odstěhují do zahraničí, založí tam rodinu. Pár slov či frází v cizím jazyce tedy seniorovi komunikaci s rodinou nepochybně vylepší. Vliv angličtiny je nyní všudypřítomný, ať zapnete televizi, pustíte si rádio, otevřete internet, všude se na vás sypou anglická slovíčka. Takže lidé vyššího věku začínají chápat, že je pro ně jednodušší, když se aspoň na základní úrovni umí v angličtině orientovat,“ vysvětluje.
Odvaha se vyplácí
Přihlásit se do jazykového kurzu ve vyšším věku si žádá určitou dávku odvahy. Když se řekne kurz či škola, většina z nás si totiž představí mladé lidi. A představa, že v šedesáti či sedmdesáti letech sedíte ve třídě s dvacetiletými slečnami nebo třicetiletými manažery, není příliš lákavá. Půjde mi to pomalu, nebudu stíhat, budu tam nejstarší, to jsou časté argumenty, které v nás vzbuzují obavy a skončí tím, že mávneme rukou a řekneme: Na to už jsem starý, stará. Tak jak to vlastně je? Potřebujeme ve vyšším věku při učení cizího jazyka jiný přístup, jiné metody nebo je jedno, jestli se slovíčka učíme ve třiceti či v sedmdesáti? „Osvědčilo se mi, když společně studují lidé přibližně stejného věku,“ říká Jana Dvořáková, která soukromě učí angličtinu. „Padá ostych a uvažování ve smyslu, že když někomu něco nejde, je to tím, že je vyššího věku. Samozřejmě, že s přibývajícími léty je těžší si pamatovat spoustu slovíček či chápat používaní různých časů v angličtině. A starší lidé se na rozdíl od mladých více obávají, že budou směšní, trapní, bojí se přiznat, že jim něco nejde. Mladí mluví často s chybami. Starší mlčí, protože se obávají, že něco řeknou špatně,“ popisuje svou zkušenost.
Senioři mají častěji než mladí studenti v angličtině problémy s výslovností a také hledají souvislost s češtinou. Takže je pro ně často například velký problém pochopit a používat předpřítomný čas či další podobné nástrahy angličtiny. Lektoři říkají, že se starší lidé zbytečně moc upínají na pravidla, často se snaží učit vše do podrobností, perfektně, místo toho, aby improvizovali a hledali způsoby, jak v cizím jazyce nějaký výraz opsat, když jim k němu chybí to správné slovo. Zkrátka, jsou studenti pečliví, ale trochu trpí nedostatkem fantazie a sebedůvěry. Což je celkem logické, tato generace nemá zkušenost s tím, že škola může být hrou a zábavou.
Zblbněte mozek učením
Přesto se lektoři i psychologové shodují, že pokud někdo toto vše překoná a do jazykového kurzu chodí ve vyšším věku delší dobu, časem nastává proměna přímo zázračná. Lidem se prý zlepšují i jiné schopnosti než schopnost se dorozumět. Učí se takzvanému multiaskingu, tedy schopnosti dělat více věcí najednou. Jejich pozornost se lepší, což je znát například při řízení auta, při dalších běžných činnostech, jako je obsluhování moderní techniky a dalších.
Ale pozor, existuje i vědecká studie, podle které studium cizího jazyka tak zlepšuje psychickou kondici seniorů, že posouvá pravděpodobnost rozvoje Alzheimerovy choroby až o pět let. Zkrátka, kolektiv a nové informace mozek tak zaměstnají, že začne fungovat tak, jako býval schopen před lety. Jako by zapomněl, že je mu sedmdesát, funguje jako čtyřicetiletý.
Ať už jde člověk do jazykového kurzu nebo se domluví partička přátel a platí si soukromě lektora, je jisté, že takové pravidelné setkávání se s jazykem vnese do života mnoho nového. Hodně nejistoty, pochybností, námahy, ale také hodně motivace, legrace, setkání se stejně smýšlejícími lidmi. Ale hlavně i ty největší pochybovače přesvědčí, že se nikdy nesmí říkat, že je na něco pozdě.
