Jako poslední velké město západní Ukrajiny nám zůstal Lvov - ukrajinsky Lviv. Město již není součástí území Podkarpatské Rusi, ale je centrem tzv. Haliče. Lvov je město se středoevropským vzhledem a nebojím se i říci, že je nejvíce ukrajinské na celé Ukrajině. Říká se, že každý Středoevropan, i ten, který jinak moc necestuje, by měl vidět za svůj život tři města: Prahu, Krakov a Lvov. Město leží cca 60 km od hranic s Polskem. Bylo založeno ve 13. století, stovky let bylo součástí Polska a poté Rakouska-Uherska, což vtisklo městu ten pověstný středoevroský ráz, díky kterému je dnes Lvov zapsán do seznamu památek Unesco.
V centru města v podstatě je jeden kostel vedle druhého. Téměř polovina věřících se hlásí k řeckokatolické církvi, druhou nejpočetnější skupinou jsou příslušníci pravoslavného kyjevského patriarchátu. Pro mně osobně byla nejvíce mystickým místem arménská katedrála. Kromě křesťanských kostelů jsme viděli i zbytky staré židovské synagogy Zlatá růže a dům spisovatele Šolema Aleichema.Lvov byl významným centrem židovské komunity, bohužel v roce 1944 bylo veškeré židovské obyvatelstvo transportováno do vyhlazovaých táborů v Polsku. Zpět po válce se vrátili jen desítky Židů a i ti byli později pronásledováni sovětskými úřady.
Lvov je městem krásných domů i paláců. Nejhezčím místem je hlavní historické náměstí "RYNOK", na kterém se nachází radnice (Ratusha), z jejíž věže je velice pěkný pohled na celé město. Jen výstup je trochu namáhavější. Náš průvodce nám sdělil, že můžeme jet výtahem do 4. patra a pak je to asi tak dvě patra na vrchol. Skutečnost byla trochu jiná - pak ještě následovalo cca 500 schodů na ochoz radnice. Sestup dolů nebyl o nic lepší. Po celém městě se nachází spouta památníků a soch významných osobností, jako jsou např. Ivan Franko, Adam Mickiewicz nebo Taras Ševčenko. Lvov je také sídlem několika univerzit, nejstarší je Národní univerzita Ivana Franka.
Lvov je zeleným městem. Je obklopen lesy a i samotné centrum je protkáno velkým množstvím parků a lesoparků. My jsme navštívili největší lesopark s názvem Vysokyj zamok, který je také i nejvyšším bodem celého Lvova. Ale zámek tam není, jen kopec nabízí nádherný výhled na celé okolí.
Protože jsme ve Lvově strávili dva dny, navštívili jsme i místní hospůdky. Ta nejznámější byla v místním pivovaře Stargorod, kde pivo vaří český sládek a je opravdu dobré. Jídlo bylo velmi chutné a např. plnohodnotný oběd pořídíte už od našich 50,--Kč.Nakonec moje kamarádka vše zdokumentovala přiloženými fotkami.
Ve Lvově je ale také i památník Stěpana Bandery v nadživotní velikosti, což nás velmi překvapilo vzhledem k jeho válečné minulosti.
Celý zájezd byl velmi pěkný, viděli jsme spoustu dalších zajímavých míst jako např. poslední nádražní stanici v Jaseni - jak se dříve říkalo "Od Jaseně do Aše - republika je naše". A tak bych mohla jmenovat další tzv. bonusy našeho průvodce Ukrajinou pana K.Hrdličky. Jeho znalosti prostředí, ale i organizační schopnosti byly zárukou, že celý zájezd proběhl bez problémů.
Snažila jsem se v několika vyprávěních Vám přiblížit část Podkarpatské Rusi, která byla 20 let součástí bývalého Československa a kde jsou stále zřetelné stopy této vlády.Zájezd byl tématicky velmi zajímavý a viděli jsme velkou část Zakarpatí.Největší problém je bohužel vstup či výstup na hranicích .Při zpáteční cestě z Ukrajiny do Polska jsme na hraničním přechodu čekali cca 7 hodin na odbavení našeho autobusu.To je opravdu velmi nepříjemné a i když náš průvodce se snažil o nějakou domluvu, aby odbavení urychlil.
Veškeré fotografie, které jsou součástí článků, vytvořila moje kamarádka Mgr. Christina Petrásková z Jablonce, za což jí moc děkuji. Ne, že bych neuměla fotit, ale před odjezdem jsem svůj foťák bohužel nešťastně upustila a tím totálně zničila.
Fotografie: autorka Mgr.Christina Petrásková