Z Londýna je toto svým způsobem neobyčejné město na jihozápadě Anglie vzdálené necelé tři hodiny autobusem. Žije zde kolem 164 tisíc obyvatel, a přestože jich z různých důvodů v průběhu roku nárazově přibývá (o víkendech, svátcích a především v létě), nikdy nepůsobí dojmem přecpanosti, jak tomu bývá ve většině lokalit, kam lidé míří za poznáním, kratším odpočinkem či dovolenou.
Asi každého tu “dostane” všudypřítomná zeleň, svěží vzduch, korzo po nekonečných plážích, pocit bezpečí, ale i běžný život, který se netočí kolem neustálého opečovávání rodinných “hnízdeček”. Lidé zde spíše preferují své zájmy, jdou ven na procházku či sportovat s dětmi. Prolínají se tu bez problémů všechny generace. Především v létě sem míří spousta seniorů. I zdejší čas plyne tak trochu jinak… Určitě ne náhodou byl Bournemouth ve viktoriánské době letoviskem bohatých lidí, kteří uznávali své moře, byť je na náš vkus přece jen trochu studené. Určitě ne náhodou sem jezdili tvořit i významní angličtí spisovatelé, například Agatha Christie, J. R. Tolkien, Oscar Wilde či R. L. Stevenson.
Pier a pláž tvoří dominantu
Pokud byste očekávali klasické velké centrum, opak je pravdou.To, co vás ale rozhodně zaujme, jsou pláže, které měří přes neuvěřitelných 11 kilometrů a vedou kolem velké části města. Na promenádu opravdu jako stvořené! Jen bych se vyhnula čtvrti zvané Boston, typické starou zástavbou a také menší bezpečností. V samotném Bournemouthu ale opravdu nemusíte mít strach toulat se po ulicích i po soumraku, městečko žije do pozdních nočních hodin, všude je spousta hospůdek a pubů. Ve dne zase každý ocení bezpočet upravených zahrad a parků. Tím je město specifické a nádherné.
Dlouhou plážovou promenádu v létě zpestřuje vyhlídkový balón – Bour Eye, naplněný heliem, který slouží jako letící rozhledna ve výšce cca 50 metrů. Když vás vynese nahoru, nestačíte žasnout, jak okolní města vypadají šedivě. Bournemouth je skutečně jedna velká plocha zeleně, jakási rajská zahrada. Pier představuje molo, zasahující poměrně daleko do moře – ideální místo pro rodiny s dětmi i na neobvyklý zážitek, zvláště při východu a západu Slunce. Na jeho konci najdete i malé divadélko a restauraci. Chodí sem snad všichni. Určitě také pro fascinující pohled na skály, které se zvedají přímo nad pláží. V moři je mělko mnoho metrů od břehu a v létě jeho vln využívají domorodci i turisté. Na sezonu nebo pár dní si tu lze pronajmout i tzv. Beach Hut, miniaturní plážový domek. Zdejší obyvatelé mají možná pro nás trochu legrační zvyk. Zima, nezima, o víkendu se vždy koná promenáda po pláži. Počasí moc nerozlišují. Nikdy nechybí surfaři, protože tu jsou obvykle pořádné vlny. Během mého pobytu trochu přimrzlo, a na to zdejší lidé nejsou příliš připraveni. Sníh a náledí vytvářely pro našince groteskní situace. Minus pěti stupňům ani nechtěli věřit! Během normální zimy tady totiž neklesá teplota pod pět stupňů nad nulou.
Bez problémů potkáte koně
Sama jsem bydlela zhruba tři kilometry od centra, za patrovým domkem se zahrádkou se rozprostíraly široširé louky, kde se pásli koně. Nic neobvyklého. Stejně tak všude narazíte na veliké plochy pro děti, rozparcelované na fotbalové a ragbyové plácky, hřiště na golf. Teprve tady jsem mohla v plné šíři pochopit, čemu se říká “anglický trávník”. I v pokročilém podzimu máte nutkavý pocit šlápnout si na něj bosou nohou, nebo si jen tak lehnout a koukat na oblohu. Typickou zástavbu představují cihlové domečky se zahrádkami, malými vpředu, poměrně velkými za domem, jak kde. Domy bývají nejvíše dvoupatrové. Centrum je naopak “vyšší”, často se zde totiž pořádají kongresy či různé konference. Vzhledem k rozloze města byste ale možná čekali větší.
Studené moře nikomu nevadí
Vzhledem k tomu, že hovoříme o přímořském letovisku, jezdí sem hodně lidí v létě na dovolenou. Bývá tu stabilní teplota lehce přes dvacet stupňů, jde i o vyhledáváné místo pro společenské, pracovní a obchodní akce. Ze severu se sem jezdí lidé i koupat. Ale nenajdete tu typické hotelové komplexy, ubytovací prostory jsou spíše nízké, nenápadné. Občas vyčnívají jen kancelářské nebo kongresové budovy. Protože je tu hodně studentů i rekreantů, ulice bývají občas za brzkého rána po bujaré noci posety odpadky, ale ty rychle mizí. Pláže jsou však vždy perfektně udržované a čisté, stejně jako náměstí.
Kulturní mix není problém
Bournemouth navštěvuje kvůli studiu jazyka hodně mladých lidí z různých zemí, poměrně početná komunita je zde z arabských zemí. Arabové tady mají i svou typickou čtvrť s restauracemi a obchůdky. Ale stejně tak můžete zajít na japonské sushi i do typických restaurací ze všemožných koutů světa. Tady to, čemu se říká “multi-kulti” funguje a o lidech, kteří žijí jinak než my, se můžete dozvědět spoustu věcí. Najednou zjišťujete, že mnohdy uměle vytvářené bariéry normálně uvažující lidi zase tak moc nerozdělují. A pokud ano, aspoň mohou oba póly přemýšlet, proč.
Riviéra a bod pro výlety
Bournemouth je také cílem pro mnohé seniory. Lidé sem jezdí jako do lázní, místo je považováno za mořskou riviéru, jakési lázeňské letovisko. Nepředstavujme si typické lázně s termálními prameny, tady se to bere jako ozdravný pobyt u moře. Jihozápad Anglie je obecně považován za čistší a bezpečnější část země, ale je tu také o dost dráž. Pro zajímavost, místní obyvatelé si na roční pobyt připlácejí tisíc liber za to, že tu vůbec mohou žít. Nabídka pro turisty není nijak zvlášť velká. Celé město na zevrubnou prohlídku zabere pár dní, “rychloběžec” ho zvládne za dva dny. Ale o tom to není, svůj rytmus každý najde. Město je navíc považováno za centrum pro další výlety, chcete-li jako výchozí bod. Dostanete se odtud rychle do bájného Stonehenge i do univerzitních měst – Oxfordu a Cambridge, na výlety je samozřejmě pamatováno a vše je blízko. Koneckonců, blízko je i do Londýna. Hodně turistů proto považuje Bournemouth jako jakousi “cestovku”. Má skvělé spojení autobusy, navíc zde jezdí vlaky, dokonalý uzel pro další objevování. Město je krásné pro toho, kdo si chce opravdu odpočinout, stejně tak romantické, bez pocitu hektiky. Chcete dál cestovat? Stačí si jen vybrat.
Jiný kraj, jiný mrav…
Angličané jsou vstřícní, ochotní, milí, pohodoví. Velké pamětihodnosti v Bournemouthu nejsou, prohlídka muzea vám příliš času nezabere, ale pokud milujete procházky, ráj pro ně právě tady někdo stvořil. “Vyřádí” se zde milovníci jakéhokoliv pohybu. Místní nejraději běhají v parcích, hrají golf, tenis, děti pak fotbal, ragby. V parcích se dá klidně i ztratit, aspoň na začátku není dobré chodit bez mapy. Vše vypadá velmi přehledně, ale můžete se docela divit. Různé části města spojuje přehledná síť patrových žlutých autobusů, jako naše klasická MHD. Je pouze třeba si před nástupem mávnout, pak zazvonit, když chcete vystoupit. Brzy vám to přejde do krve a máte pak tendenci mávat i doma. Ale doprava je daleko dražší než u nás. Podobně je to i s restauracemi, přestože běžné potraviny v obchodech jsou cenově srovnatelné s našimi. Ale s tím, že je tu obrovský rozdíl ve výběru. Pokud si myslíte, že naše obchody disponují širokou nabídku, rychle zjistíte, že tomu tak není ani náhodou. A to ve výběru čehokoliv.
Až neuvěřitelná nabídka panuje například u hotových jídel – koresponduje s tím, že zde spousta rodin přes týden vůbec nevaří. Žijí jen na “hotovkách”. Ale nepředstavujte si mnohé výtvory, připomínající školní jídelnu, které jsou k dostání v českých obchodech. Tady to je skutečná pastva pro oči i chuťové buňky, se spoustou zeleniny, nápaditých příloh a kombinací. Anglická kuchyně sama osobě nevypadá nijak lákavě. Ale co se týče potravin v obchodech, stále se máme moc co učit. Pokud v Anglii budete chtít žít zdravě, máte nepřeberný výběr ovoce, zeleniny - různě připravené, ryb, čerstvého masa. Zdejší obyvatelé nepřehánějí starost o domácnost. Role v rodinách nejsou rozděleny tak, jako to většinou bývá u nás.
Představa, že žena = plotna a muž = kariéra, tu dávno neplatí. Není to tak, že o své domácnosti či domy partneři nepečují, ale svůj volný čas věnují především sobě. Jsou rádi doma, ale nic nepřehánějí. Nešílejí, nepečují “přes hranu”. Věnují se charitě, rodiče dětem, chodí s nimi na fotbal, o víkendu je jich plno v parcích. Umějí si udělat radost, nezabíjejí čas povinným každodenním vařením či přehnané péči o dům. Pozor, žádné “hogo fogo”, ale dostačující invence pro sebe sama. Rozhodně nenutím, ale líbilo se mi to. Na druhou stranu jsem měla pocit, že tzv.velké rodiny nedrží tolik pospolu. Ne, že by se jejich členové neměli rádi, zavolají si, ale například rodiče a děti (myšleno tím dospělé) se příliš nenavštěvují. Spíš je to třeba jednou za půl roku. A docela automaticky tu platí, že když jsou rodiče už starší, odcházejí do domovů pro seniory. Nikomu to tu nepřipadá divné a systém je takto nastaven. Prostě “staří” mají pocit, že by mladým překáželi a svou situaci řeší. Mají ale kam a za co.
Vstřícnost i přizpůsobení
Nikdy nelze srovnávat nesrovnatelné, ale stejně to zkusíte. Oblečete se tu zhruba za ceny jako u nás doma. Docela zapláčete v restauracích, ty jsou hodně drahé. Mimochodem, místní pracujícící na obědy moc nechodí, mají na ně striktně půl hodiny, “frčí” saláty, sendviče, z nabídky sice přecházejí oči, ale… V tomto směru se tu žije obrovsky rychle. Čaj o páté je už prakticky historie. Snídá se “nezdravá” slanina, vejce a fazole, ale to většinou jen o víkendu. Jinak běžnému ránu vévodí ovesná kaše. Do centra klidně proběhnete civilním hřbitovem nebo parkem s těžko zařaditelným druhem veverek, které si rády mlsnou, když jim něco přinesete. Chodí se pozdravit, stejně jako většina “bournemouthanů”. Rychle si zvyknete.
