Když slunce tančí
na řasách slunečnic,
už pod kůží polí
slábne tep léta
a vlaštovky v mapách hledají
cestu na konec
světa.
Kdosi ještě zkouší milovat se
na strništi,
snad vítr nebo podzim ze střechy.
Ranní mlhy hasí oheň
a brzy budou v kapsách
pukat ořechy.
A člověku nezbývá
než to mít rád,
bez smutku a bez hranic.
Tu chuť zralosti, vína
a díkůvzdání,
když slunce tančí
na řasách slunečnic.