To bylo v době, kdy jsem ještě nechodil do školy. Krátce po válce. Chodil jsem s maminkou nakupovat, bylo mně asi 5 let. Jednou, to šla maminka koupit mléko do mlékárny k Crhům. Mlékárna byla za rohem dnešní Nerudovy a Čechovy ulice v Habeši. Když jsme přišli k mlékárně, byla tam již velká fronta, snad mléko ještě nepřivezli. Museli jsme tam čekat. Po chvíli začali prodávat a maminka povídá: “Fančo, počkej tady na mě venku. Nikam nechoď“! Tak jsem čekal a se mnou tam čekal ještě jeden kluk. Nepamatuji si už jak se to seběhlo, jestli jsme se nějak pošťuchovali, nebo on se chlubil, že má nůž, a já mu ho chtěl vzít, ne, opravdu nevím. Zkrátka a dobře, najednou mě tou svou „rybičkou“ bodnul těsně pod levé oko. Já začal brečet, či spíš řvát, protože jsem se i leknul. Krve teklo dost, a to přímo na tričko. Máma zaslechla, jak brečím, vyběhla z krámu: “Ježíšmarjá, von ho bodnul do voka! Čí to je ten kluk“? Za ní vyběhla paní B., neboť kluk byl Zdeněk B. Obě matky se do sebe pustily: “Proč mu necháváte nůž, takovýmu malýmu klukovi. To je hrozný. Dyť mu moh vypíchnout voko“! Paní B. samozřejmě hájila svého synka: “Ale prosím vás, co by mu moh takovou kudličkou udělat“! Maminka: “Dyť to snad vidíte, nééé. Kluk málem přišel vo voko!! Je samá krev“!! Mezitím vyšla paní Crhová, obě matky uklidnila, utřela mně krev a pak se zjistilo, že mě tím nožem naštěstí jenom pod to oko škrábnul. Já jsem přestal brečet, Zdeněk B. také a situace se uklidnila. Ženský pustily mámu, aby si nakoupila a mohla se mnou jít domů a ještě mně to trochu ošetřit.
Takže, dávejte si pozor na toho, kdo je blízko vás, nemusí to vždycky skončit jen škrábnutím.