Astrologie, hvězdy, znamení, horoskopy, to vše mě trochu zajímalo odjakživa. Že to ale má opravdu hodně co do sebe, o tom jsem se musela přesvědčit sama!
Z vojenského archivu v Karlíně, kde pracuji, jsme až do povodně v roce 2002 chodili na oběd do jídelny nedaleké vojenské ubytovací správy. Stravenky nám vždy hromadně kupovala sekretářka. V srpnu 1996 jsem asi byla zrovna na dovolené, a tak jsem si je šla koupit dodatečně sama. Vedoucí stravování byl energický tmavovlasý, lehounce prošedivělý vousáč, který se mnou začal slovně laškovat. V hovoru na něco zavzpomínal, ale hned dodal: To Vy nemůžete pamatovat, Vy jste moc mladá! Že mě lidi považovali za mladší, to se mi občas stávalo, ale tady u toho muže jsem byla naopak já přesvědčena, že je mladší než já. Tak jsem jen prohodila: Možná byste se divil. Následoval tento hovor:
On: No, já jsem ročník 1949.
Já: Já taky.
On: Já jsem Beran, jsem v dubnu.
Já: Já taky.
Na to on řekl: Teď ještě řekněte, že jste 19. dubna. Myslela jsem, že "mě omyjou". Ano, narodila jsem se 19. dubna. Byli jsme naprosto stejně staří.
Kdysi v 9. třídě k nám do školy přišli redaktoři Českobudějovického rozhlasu a hledali do živé besedy děti narozené v den založení pionýrské organizace, tedy 24. dubna 1949. U nás našli překvapivě 2 dívky. Ale možnost shodného data narození ve stejném ročníku byla přece jen vyšší. Tady to byla opravdu zvláštní náhoda včetně způsobu, jakým jsme k poznání našeho na den stejného stáří dospěli.
Dodatečně, když jsem si na tu úsměvnou scénku vzpomněla, jsem si říkala, kdoví, jaký má ten muž život. Říká se přece, že stejní zrozenci mají podobné osudy. Důležitou roli ovšem sehrává i přesný čas a místo narození.
V polovině října jsem měla dost těžký úraz. Při vystupování z tramvaje jsem uklouzla na schůdku a vážně si zhmoždila nohu, která se mi zaklínila mezi tramvaj a nástupní ostrůvek. Následovala mnohatýdenní pracovní neschopnost. Po nástupu do práce jsem si opět musela dojít koupit stravenky individuálně. Vousatý vedoucí si mě samozřejmě pamatoval. Najednou mě napadla ta myšlenka o podobnosti osudu a zničehonic povídám: Neměl jste teď někdy nějakou nepříjemnou událost, nehodu, škodu? Vykulil na mě oči: No, měl! A dodal vesele: Představte si, připil jsem se na chalupě v hospodě, a když jsem se vracel domů, spadl jsem do příkopu a pěkně jsem se pomlátil... Jeho zranění bylo menší než moje. Asi to ovlivnil ten jiný čas a místo narození. Ale úraz to byl.
A pak nevěřte astrologii! Znáte také něco podobného?