Určitě jste si všimli, že se mnoha staršími francouzskými filmy prolínají podobné záběry – spokojení důchodci v parku popíjejí víno nebo pastis, občas něco drobného zakousnou, házejí malými kovovými koulemi a výtečně se baví. Cože to vlastně dělají? Sportují! Hrají pètanque. Už před pár lety této zábavě spojené s pohybem propadli mnozí i u nás, a to napříč všemi generacemi. Vzhledem k tomu, že je teprve začátek podzimu a meteorologové „věští“ ještě dlouho příjemné teploty, může se i vám náš dnešní tip hodit.
Většina historiků předpokládá, že hru, jejíž podstatou je hodit kouli co nejblíže k určitému cíli, začali jako první provozovat Římané. Byli to zřejmě právě oni, kdo tuto hru přenesl při dobývání Galie do oblasti Provence v jižní Francii, a to již roku 600 před naším letopočtem. Hra s koulemi se rozšířila do celé Francie a v období středověku se stala velice populární. Oficiální podobu dostal tento sport v roce 1850 v Lyonském regionu a pravidla byla uzákoněna v roce 1927.
O co vlastně jde?
Pètanque (čti petáng) se hraje s ocelovými koulemi, většinou opatřenými drážkami, které se soupeři snaží hodit co nejblíže malé dřevěné kuličce, zvané košon, košonek nebo prasátko. Hrát proti sobě mohou dvě družstva po třech hráčích (každý hráč má 2 koule), dvě družstva po dvou hráčích (každý hráč má 3 koule) nebo jeden hráč proti jednomu (každý má 3 koule).
Los určí začínajícího hráče, který z výchozího místa, nejlépe vyznačeného kruhem o průměru cca 50 cm (použít se dá klidně gymnastická obruč), odhodí košonek tak, aby byl vzdálen 6 až 10 metrů. Poté vezme svou kouli a hodí ji co nejblíže košonku. Ve hře dále pokračuje soupeř a snaží se umístit svou kouli blíže košonku než první hráč. Tak se děje až do doby, kdy se mu to podaří (pak hází znovu první hráč do chvíle, kdy je znovu blíže než soupeř) nebo kdy mu dojdou koule (své koule potom dohází první hráč).
K měření vzdálenosti se při nejasné situaci používá zpravidla výsuvný metr. Je dovoleno vyrážet a posouvat libovolné koule (tedy také soupeřovy) i hodem třeba posunout košonek. Hráč nebo družstvo získává tolik bodů, kolik jeho koulí je na konci hry blíže ke košonku, než je nejbližší koule soupeře. Novou hru začíná vhozením prasátka vítěz té předchozí. Kdo dosáhne první hranice 13 bodů vítězí v celém zápase.
Ideální příležitost pro setkávání
Jakkoli se pètanque stal sportovním odvětvím, které má své registrované hráče a turnaje, zůstává především hrou a zábavou. Vyznačuje se několika úžasnými vlastnostmi. Hrát jej může každý, kdo unese kouli, tedy děti i nejstarší část populace. Zatímco na soutěžní úrovni musí mít hřiště určité parametry (štěrkový nebo štěrkopískový povrch, rozměry minimálně 3x12 metrů), při rekreační hře se hřiště vůbec vyznačovat nemusí, takže při házení košonku můžeme klidně obejít zahradu kolem dokola. Hrát lze na libovolné, nejlépe vodorovné ploše, povrch je optimální pískový, štěrkový nebo z drobných kamínků. Proto je tak častý výskyt hráčů v parcích nebo na dětských hřištích. Nakrátko posekaný trávník také není na škodu.
Obecně platí, že terén je stejný pro všechny zúčastněné. Výhodou jsou i minimální nároky na vybavení. Ke hře je pro jednoho hráče potřeba sada tří koulí, hadřík na jejich otírání, dřevěný košonek, výsuvný metr na měření vzdálenosti a počitadlo skóre. Pro rekreační potřeby bývá vše součástí sady, kterou lze pořídit v prodejnách sportovních potřeb. Protože platí jen výše zmíněná jednoduchá pravidla, je pètanque ideální příležitostí setkat se s přáteli, popít a poklábosit, a při tom všem si užít trochu soutěživosti a napětí třeba při hodu poslední koule, která může rozhodnout zápas. O vítězi někdy rozhodují milimetry, a tak soupeři poctivě měří.
Takže: koule do kufříku, lahvinku něčeho dobrého do tašky a vzhůru do parku či na hřiště!
