Chůze je totiž pro člověka nejpřirozenější pohyb. Stačí poslouchat hodně staré lidi, kteří běžně vyprávějí: Jo, já chodila do školy denně deset kilometrů pěšky. Nebo: Z pracovního lágru jsem šel pěšky domů padesát kilometrů, pak kousek vlakem, pak jsem přespal v lese a ráno šel dalších čtyřicet kilometrů. Nebo: To bylo kousek, jen do vedlejší vesnice, asi jen dvě hodiny chůze. Kdo z lidí žijících v současnosti běžně jde dvě hodiny nebo několik desítek kilometrů? Málokdo. Přesouváme se auty, autobusy, tramvajemi, vlaky. Takže nejpřirozenější pohyb se stal vzácným a podle lékařů je to jedna z příčin toho, že většina lidí má nadváhu a různé zdravotní problémy. Kdo se rozhodl změnit životní styl k lepšímu a je ve středním a vyšším věku, měl by začít co nejvíce a co nejrychleji chodit. Tuto radu dává pacientům čím dál více lékařů.
„Setkáváme se s tím, že lidé snažící se zhubnout začnou běhat, ale tím si paradoxně škodí. Mnohem výhodnější je chůze,“ uvádí lékařka Marie Skalská. „Naše povědomí také raději chodí, než běhá. Ze studií vyplývá, že po roce od zahájení pravidelné sportovní aktivity, pokud se jedná o chůzi, zůstává pravidelně chodit asi šedesát procent osob, zatímco u běhu zůstávají pouhá čtyři procenta. Přitom energetický výdej u chůze a u běhu je stejný. Při vyšších rychlostech chůze běh při stejné rychlosti energeticky dokonce převyšuje. Jasně z toho plyne, že je vhodnější rychleji chodit než pomalu běhat,“ vysvětluje.
Dvě šedesátnice z Ostravska začaly se svižnou chůzí letos v květnu. „Měla jsem nadváhu, začínala mě bolet páteř, mám sedavé zaměstnání. Došlo mi, že jestli nezměním životní styl, odeberu se do penze jako nemocná tlustá koule. Jenže cvičení nemám ráda, na běh se necítím, tak jsem přemýšlela nad tím, jakou pohybovou aktivitu bych zvládla. Kamarádka mě přivedla k rychlé chůzi a jsem jí za to moc vděčná. Od května do září jsem zhubla pět kilo, aniž bych se omezovala v jídle. Záda mě bolí jen výjimečně, cítím se celkově zpevněná, po výletě vždy příjemně unavená, dobře se mi spí,“ vypráví Anna.
Její kamarádka Irma, která ji k chůzi přivedla, dodává: „Už pět let chodím minimálně třikrát týdně na hodinovou rychlou vycházku. Buďto v blízkém lesoparku nebo o víkendech v Beskydech. Anna se přidala, takže u toho občas zvolníme, povídáme, pak zase zrychlíme a mlčíme. Já si už bez mých chodeckých výletů nedovedu život představit. Ale hlavně, nic mě to nestojí. Když vidím, kolik ženské vrážejí peněz do fitcenter a různých jiných kurzů cvičení a hubnutí, říkám si, že kdyby se párkrát rychle prošly, mělo by to stejný efekt a ušetřily by.“
Britští lékaři nedávno vyzvali obyvatele Velké Británie, aby se chůzi začali programově věnovat. Zkrátka, aby se Britové rozchodili. „Pod tíhou každodenních starostí se pohyb dostává na konec pomyslného žebříčku hodnot. Nebo to lidé naopak s pohybem přehánějí a sportu doslova propadnou. Ovšem ideální je volit pohyb nejpřirozenější, chůzi. Stačí každý den jít deset minut místo toho, abychom jeli autem nebo autobusem a výsledky se brzy dostaví,“ tvrdí Jenny Harriesová, která na toto téma vede kampaň.
Z nejrůznějších studií podle ní vyplynulo, že deset minut rychlé chůze denně snižuje riziko předčasné smrti o patnáct procent. Ideální prý je začínat s tisíci kroky. Těch dosáhneme, ani nevíme jak. Stačí vystoupit z autobusu či tramvaje o zastávku dříve.
Větší frajeři si mají dát jako cíl pět tisíc kroků denně. Ty prý obnáší dvacetiminutová vycházka. No a pak stačí přidávat a přidávat, podle zdravotního stavu a celkové kondice. Hodně lidí si již začalo pořizovat krokoměry, díky kterým si mohou svou aktivitu kontrolovat. Ale bohatě stačí prostě si jen tak párkrát do týdne vyjít na vycházku. Co možno nejsvižnějších krokem, co nám to půjde. Prý se časem budou dít zázraky, zmizením bolestí zad počínaje, úbytkem tukových polštářků pokračujíce, až hlubokým spánkem po návratu konče. Každopádně to stojí za to aspoň zkusit.