Jako dítě jsem četla běžně slovenské knížky, ráda sledovala v TV pondělní inscenace z Bratislavy. Přiznám se, že mně tyto inscenace po rozpadu Československa dlouho chyběly. A proto jsem ráda, že mám dobrou kamarádku na Slovensku, kterou jsem poznala zde na ičku. Slovenština mi nedělala nikdy problémy. Budu citovat Petra Šišku: “Když jsem přijel s rodinou na Slovensko a moje pětiletá dcera se potkala se stejně starou slovenskou dívenkou, která držela panenku a řekla, máš také bábiku? Dcera odpověděla, ano mám babičku, ale je doma na Moravě.“ Možná právě proto se Petr Šiška rozhodl napsat nejprve Československý hudební film Muzikanti, který režíroval Dušan Rapoš. Ve filmu je spousta písniček pro mladé i ty starší a točil se v méně známém prostředí Těšínských Beskyd. Zde se také prolíná čeština se slovenštinou a v kinech měl premiéru loni v září. Dušana Rapoše jistě všichni znáte, režíroval film "Fontána pre Zuzanu“. Nevím jak jste na tom vy, ale mně vadí, když se dívám na slovenský film, který je dabován do češtiny.
I proto jsem ráda, že jsem se zúčastnila křtu první československé pohádkové knížky „Když draka bolí hlava“. Opravdu první, protože kniha napsaná společně Petrem Šiškou a Dušanem Rapošem, je opravdu psaná česky i slovensky.
Barborka s Tomíkem tráví prázdniny u babičky a dědy v kovárně pod Dračí skálou, kde ze všech sil pracuje i netradiční pomocník dvouhlavý dráček Čmoudík. Jednou, když se děti chystají přespat v jeskyni společně s dráčkem, objeví na zdi jeskyně starou mapu a Čmoudík, jehož jedna hlava mluví česky a druhá slovensky, začíná vyprávět napínavý příběh o vzniku království Draka, velké lásce princezny Adélky a prince Janka, o letité kletbě a strašlivém Drakovi, o zlém skřítkovi Blivajzovi, ale i o tajemství Pomněnkové louky, ztraceném dračím vejci a párku klokanů. Zajímá Vás, kdy draci tančí hip hop, jak se slaví vánoce v dračí jeskyni, jakou kouzelnou moc má sto let nemytý dračí zub a hlavně proč draka bolí hlava? Pak stačí jen otevřít knížku a pustit se do čtení…
Čeština a slovenština se v pohádce prolínají takovým způsobem, že si to čtenář pomalu ani neuvědomuje. Hodně slov je známých, a ta méně známá? Nemusíte se bát. V knížce je i slovník, aby děti všemu rozuměly.
Začetla jsem se a vůbec nevnímala čas. Mám všeobecně ráda pohádky, sáhnu po nich vždy, když mi je smutno nebo mne něco trápí.
A proto, že se mi knížka líbí, těším se na tuto pohádku ve filmové podobě, která se bude natáčet příští rok na jaře.
Jak jste na tom s pohádkami vy?