Protivné podzimní ráno
Jen krůpěje vody ledové
a mlha vlezlá, dotěrná
tma skrývá se v průjezdu
syrové ráno víčka má ještě slepená
Zachumláni do svého kabátu
plouží se bez tváře postavy
s kašlem zháší první cigataretu
v ústech pachuť včerejší oslavy
Rozbitý chodník plný louží
mokré listí klouže, lepí se na boty
marně spěcháš k zastávce
proklínáš osud, od bláta kalhoty