Tohle nádraží mne přímo uchvátilo. Nevěřícně jsem koukala a jen tiše obdivovala. Už dlouho jsem neviděla něco tak nádherného. Zlaté české ručičky. Právem má ocenění Nejkrásnější nádraží. Protože trať zde vedla od roku 1883, původní výpravní budova už nestačila a byla roku 1920 demolována. Když se mělo nádraží stavět nové, část veřejnosti považovala inspiraci lidovým uměním za bezúčelnou a dala by přednost raději soudobým architektonickým trendům využívajícím moderní technologie a materiály jako železo, beton a sklo. Buďme rádi, že se tak nestalo a budovu můžeme obdivovat od roku 1930. Poslední rekonstrukce proběhla v roce 2004. Nádraží je v kraji, kde réva zraje a kde se zpívá, bohatý na historii, tradičně zbožný, osobitý v projevech lidského života. Oblast, kde lidé stále těží z moudrosti svých dědů a otců a kde laskavost, vstřícnost, přívětivost a pohostinnost zůstává samozřejmostí. Působí zde řada cimbálových muzik a folklorních souborů. Ten nejznámější byl založen v roce 1950 a jeho druhý primáš J.P. je téměř stejně tak starý a stojí v jeho čele dosud. Kdo sem přijde, pozná, že je v kraji, kde dlaň zůstává vždy otevřená k štědrému dávání i k vřelému uvítání.