Karlíci a já
Foto: autorka

Karlíci a já

10. 11. 2017

Chci vám napsat, jak mě "převezla" slepice domácí. Ke konci letošního září jsem na dvoře u slepiček uslyšela kvokání jedné kropenky. Říkám jí : "Teď kvokáš ?Tos měla v dubnu nebo květnu! Na kuřata je už pozdě!".Dala jsem ji na dva dny do králičí klece a do tmy, aby ji to kvokání přestalo bavit. Po dvou dnech jsem slepici pustila ven s tím, že je vyléčená.

Koncem října opět slyším slepičí kvokání, jdu za zvukem a slepici jsem našla pod králíkárnou. Měla vyhrabaný důlek v hlíně a v něm tři vejce. Tak co teď ?Nevím jak dlouho tam sedí, v noci je už zima, může ji najít i liška?

Najednou mně bylo těch tří vajíček i slepice líto. V králíkárně jsem udělala hnizdečko, do něj jsem přenesla vajíčka i slepici a čekala, co bude, jestli něco vůbec bude  a hlavně, kdy. Vím, že kuřátka se líhnou po 21 dnech.

Ráno 4.11. na Karla jsem přišla ke králíkárně, že budu krmit, a uslyšela jsem tichounké pípáni. U kvočky poskakovala tři krásná žlutá kuřátka.Tak se jmenují Karlíci. Bude sice s nimi hrozná práce, ale to mi nevadí, hlavně, že jsou na světě.

Karlíci, tak zase za měsíc o vás napíši.

Omlouvám se za fotky. Je to focené mobilem a v přítmí králičí klece.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.