Jak jsem jel pro mléko

Bylo to takhle v létě, o prázdninách. Mohlo mně být tak deset, možná jedenáct roků. Jako obvykle jsem hned po snídani vypadnul ven. Vzal si ve sklepě kolo a jezdil bez cíle kolem baráku, Habeší a tak! Po nějaké chvíli jsem tím vedrem dostal žízeň a skočil jsem se domů napít. “ Fančo “, povídá maminka “ když máš venku kolo, dojeď mně do mlíkárny pro mlíko. Tady máš bandasku, peníze a řekni, že chceš litr “. Ochotně jsem kývnul. Mám jezdit jen tak bez cíle, nebo jet do mlíkárny a zpátky. Tak jsem jel.

V mlíkárně mně paní nalila litr mlíka, já jsem na bandasku nandal víčko, při odchodu hlasitě řekl „ Na shledanou “, jak mě to učili naši, vzal kolo a že pojedu domů. Jenže mě zaujalo něco, co tady ještě včera nebylo! Podle trati, na části ulice vedoucí ke šraňkům kolem Ludvíků, byla položená nová šotolina a ta byla politá asfaltem!! V tom ranním slunci se to tak pěkně lesklo. Nevím, co mě to tenkrát napadlo, ale vzal jsem to po týhle silnici!! No, pánové, to bylo tedy něco!! Už když jsem na to vjel, cejtil jsem, že "něco" není v pořádku. Térák mně lítal až za krk, neměl jsem na kole blatníky, od předního kola ten rozteklý asfalt lítal na celý spodek kola, bílá banička na mlíko byla celá flekatá, já to měl i ve vlasech, a to jsem se neviděl ze zadu, kde jsem měl na bílým tričku černou térovou stopu, od toho, jak se zadní kolo otáčelo a cákalo mně to na záda. To nemluvím o nohách, trenkách a plátěnkách! Vzal jsem to kolem Křováčků, to byla hospoda na rohu u šraňek, pak kolem Jägrovy správkárny a kolem lágrů domů. Když jsem se objevil ve dveřích, maminka chvíli jenom koukala a nevěděla, co má říct. "Co si proboha ďál. Kde si jezdil? Čím to seš zamazanej?" To už mě hnala na balkon, kde jsem se musel celý svlíknout. Maminka vzala teplou vodu, petrolej a celého mě vydrhla. Přitom jsem jí vyprávěl, jak k tomu vlastně došlo. Měla opravdu co dělat, aby ten tér ze mě dostala! Plátěnky potom hodila do lavoru a nechala je tam nejméně dva, tři dny máčet a potom je zkusila vyprat ještě v petráku. Stejně už jsem v nich moc parády neudělal. Byly úplně hotový!! Triko, s tím se nedalo dělat už vůbec nic, a tak to se hodilo do popelnice.
Jediný pozitivní na tom všem bylo to, že z vlasů mně to šlo celkem dobře a že mě nemuseli ostříhat dohola a potom hlavně to, že bandaska byla sice zapráskaná od téru, to se umylo, ale mlíko, to mlíko, pro které jsem jel, bylo v úplným pořádku, protože mělo pokličku, která dobře těsnila! Však maminka povídala: “ Eště, že to mlíko sem nemusela vylejt “!