Ráno jsem vstala a chystala se k objednané lékařce. V koupelně jsem šlápla do vody – praskl přívod k bidetu a vytopil koupelnu. Při vytírání jsem zakopla o prášek na praní, část se vysypala do té vody. No prostě spoušť. Když jsem to uklidila, došla jsem k lékařce o hodinu později, naštěstí to uznali a vzali mě
Tak jsem si řekla, co se asi stane do třetice, na to totiž věřím. To jsem ovšem netušila, že když je hůře, nemůže být ještě hůř.
Odpoledne jsem kvůli slunci chtěla zatáhnout závěsy. Z pantů vypadly žaluzie na zem a nebyla jsem schopna ani jít na balkon, protože jsem se bála, že přetrhám ta vázání. Ovšem ani tento třetí průšvih nebyl poslední. Žaluzie sebou strhly z okna dva květináče, ráno jsem zalévala, takže s mokrou hlínou.
Tím ovšem vznikla daleko horší spoušť. Část hlíny skončila v posteli, část ve stolku a na televizi, další část na zemi, okolo válendy, v koši s prádlem připraveným na žehlení a ještě na prádle, které schlo na věšáku u radiátoru.
Za hodinu jsem uklidila, naštěstí se mi na po čtvrté podařilo sehnat montéra, který žaluzie pověsí. Z toho se snad člověk nemůže ani rozčílit, to je groteska, kterou by nikdo ani nevymyslel. Otevřela jsem si lahvinku a čekám na montéra.
PS. Bohužel ještě tomu není konec, montér přišel a když jsem mu šla otevřít venkovní dveře paneláku, nechala jsem klíče doma. Polilo mě horko, opravené to nebude a ještě mu zaplatím za zbytečnou návštěvu. Naštěstí kamarádka byla doma a má náhradní klíče.
Pan montér byl hodný, chápavý, levný a dokonce namontoval i novou sprchu. Zaplatila jsem mu, vrátil mi 200 korun nazpátek. Vzala jsem nákupní tašku a šla nakoupit. Když jsem vyskládala nákup u pokladny, zjistila jsem, že dvousetkoruna zůstala na botníku a v peněžence pár drobných. Omluvila jsem, nákup tam nechala a šla domů.
Spát jsem šla s obavami, zda se druhý den vůbec probudím, naštěstí ano, jinak bych o tomto prokletém dní nemohla napsat.