Jednou, právě na Štědrý den dopoledne, jsem seděl v kuchyni na židli, která byla hned u dveří, a povídal jsem si s maminkou, která dělala nějaké přípravy na večer, a mluvili jsme o Ježíškovi. Povídám: “ Mami, kdypak ten Ježíšek ten stromeček u nás strojí “ ? “ Já nevím “, povídá maminka a pokračuje “ to víš, musí těch stromečků ustrojit hodně! Víš, co je dětí, které čekají na ustrojení stromečku“? V tu chvíli mě napadlo, byl jsem malý, ještě jsem nechodil do školy, že bych se třeba mohl podívat do pokoje a že bych třeba něco viděl…..? “ Já nevím, aby se Ježíšek nezlobil “, říká maminka, ale mně to přece nedalo.
Hupnul jsem se židle, potichounku otevřel dveře z kuchyně do chodby a pomalounku a tichounce jsem se blížil ke dveřím do pokoje. Maminka samozřejmě věděla, že otec s bratrem už stromeček strojí. Zaslechl jsem nějaký šustot a lehounké cinknutí. Celý napnutý jsem přistoupil ke dveřím a podíval se klíčovou dírkou do pokoje. To jsem neměl dělat! Z pokoje se ozval hlas, který říkal: “ Tak mám dojem Ježíšku, že se na nás někdo dívá klíčovou dírkou “ ! Odletěl jsem od dveří a celý vystrašený jsem vletěl do kuchyně a povídám to mamince. Až po několika letech jsem se dozvěděl, že otec s bratrem poslouchali při strojení stromku rádio, kde právě vysílali nějakou vánoční povídku, a právě, když jsem se díval klíčovou dírkou, zazněla tato věta! Tenkrát jsem byl hodně vystrašený, jak říkala maminka, přiletěl jsem do kuchyně z očima doslova na vrch hlavy.
Jak je vidět, v životě člověka se stávají různé náhody. Já tuhle svoji, vidím před sebou ještě dnes a připadá mi to, jako by se to stalo včera, a ono je to už 71 let. Bylo mně tehdy 5 roků.