Tak, moji kamarádi z I60, máme to dárkové šílenství a čekání na toho prďolu Jéžulu za sebou. Já to vše nějak přežil, zažil, tak nějak… no řekněte…
Ono se řekne, dárek, ale kdo vám poradí? V televizi co ukážou, je vše nejlepší, každému se snad líbí i ta zubatá, marod před smrtí si lokne zázraku a skáče po obýváku, a další a další boží zázraky.
Tak jsem těch pár prkotin pořídil a měl z toho horečku 50 stupňů ve stínu. Ono se řekne třeba tričko L, nebo XL, XXL… ale porovnával jsem například XXL, tři trička ve stejném krámu, a každé bylo jinak velké, ale to drzé XXL na mě čučelo z vizitek ze všech tří. Koukal jsem na ně a řekl si nahlas pro sebe, no a teď Babo raď. Právě v tu chvíli, kdy mě míjela starší důchodkyně s narvaným košem snad všeho, co v regálech viděla. „To bylo na mě, mladej“?? Řekla a netušila, že mi dala nádhernej dárek k vánocům… Nestárnu, jsem mladej, jupíííí.
Říká se, že pod stromeček Ježíšek dává dárky, když je už tma. Ale lež jako věž. Nařídil jsem si budík na 24.12. v 00.05 min, což je také noc, a z postele po zazvonění budíku jsem vlítl do pokoje ke stromečku. Co myslíte… Luft pod stromečkem. Ani Ň. A to jsem kontroloval každou hodinu, a moc jsem toho nenaspal. Ale jak se říká, zázraky se dějí, odešel jsem po večeři si podumat tam, kam i císař pán chodí pěšky, sedím si, myslím na princip života, a v tom cink, cink, tady Ježíšek… Zrovna když… Ach jo,… fakt se trefil. Na zabití.
Dostal jsem dárečky, jeden voněl technikou, a nemohl jsem přijít na to, jak dárek donutit, aby měl dělat to, na co byl konstruován a vyroben. Tak jsem vzal návod a tam jsem vyčetl radu, pokud si nebudu vědět rady, abych volal číslo XXXXXXXX. Tak jsem otevřel okno, a zařval do noci to číslo. NIC. Po druhém pokusu…Slyšel jsem přijíždět auto, a byl jsem rád, že mne vyslyšeli, a jedou poradit. Houby poradit. Auto profrčelo, a zas ticho. Jak se říká, třikrát a dost, a zařval jsem do noci a ticha zas to zpropadené číslo. Dočkal jsem se. Někde se otevřelo okno a rázný mužský hlas zahřměl do noci.
„Neřvi tu do noci jak kráva, stejně ti na to konto co tu řveš do noci, nepošlu ani cent.“ Tak jsem zavřel okno, zapnul tu bednu, co si říká PC, a asi andílci si nahoře tak mačkali palce, aby mně to vyšlo, že jsem se dopídil, kde je chyba. Ono to nešlo, neboť jsem v tom vánočním zmatku pozapomněl vložit baterie.
No nejsem já na baterky? Pokud jsem tímto u vás vykouzlil úsměv na rtech, jsem rád, a ten úsměv máte ode mne jako dárek k pozdnímu Ježíšku.