Páteční den, den před víkendem, den všech Regín, sedmý den v září, byl dnem tanečním. Říkáte si - jak je to možné? Ano, je to tak, nebyla jsem na zábavě ani na koncertě, ale naše dcera měla první taneční večer. Večer, při kterém se učila pod vedením tanečních mistrů první kroky při hudbě. Jistě ne kroky moderního tance, ten ovládá od přírody, jako každý z nás. Ale tance společenského, při muzice dechové.
Ještě než své kroky nechala plynout, předcházela důležitá dívčí příprava, zkrášlování se před zrdcadlem, výběr šatů, bot... Vypadala úchvatně! A přesto měla starost, jestli bude tanečník po ruce. Byl. Sice s nesmělými kroky, které právem byly tam, kde být měly, a to na taneční výuce, ale milý a přátelský. Slova a ukázkově dokonalý tanec mistrů se v očích učnů odrážel jako ve studánce a mysl proudila a vedla k vlatním mladým nožkám i tanečnímu postoji.
Večer plný zábavy utíkal rychleji než kroky taneční, ručička na hodinách ukazovala dvaadvacet hodin, kdy první společenský večer byl zakončen. A dcerka se může těšit na příští pátek plný tance, hudby a také speciální lekci věnované společenskému chování, etice i správnému stolování, kdy nebudou chybět praktické ukázky a raut. Ani my rodiče a prarodiče nebudeme vynecháni ze společenského dění našich dětí či mladistvých, za pár týdnů budeme natěšeni na prodlouženou a závěrečný věneček. Na něm pyšný tatínek provede svou milovanou dceru, maminka bude zadržovat slzy štěstí i radosti a prarodiče zavzpomínají na svá mladá léta.