Objevila jsem ji u tety na zahradě teprve před pár lety a zpočátku jsme ji vůbec nevyužívaly. Různě vysemeněné trsy jakýchsi kopretin se zvláštní vůní či spíše pachem, jsem jen koncem podzimu ostříhala a jinak si žily svým životem. „Je to řimbaba, používá se na bolesti hlavy, už jsem ji nabízela známým, ale pro svou hořkou chuť neměli zájem“, vyprávěla mi teta, v jejímž přírodním zeleném království se to navíc hemží hlavně řepíkem, šalvějí, tymiánem, dobromyslí, třezalkou, yzopem, sem tam bršlicí, jen kopřivu aby pohledal. Název řimbaba mi však připomněl dětství. Pravívala babička: „Je jako řimbaba“, o někom statném, zdravě vyhlížejícím dítku... Proč, jsem rozklíčovala až po letech, však posuďte sami.
Aspirin středověku
První využití řimbaby je dochováno ve starých řeckých spisech coby protizánětlivého léku, který navíc snižoval horečku. Moderním jazykem je označována jako aspirin středověku. Současné ověřené studie ji spojují především s protimigrenózními účinky včetně prevence. Přičítány jsou jí blahodárné účinky na tlumení bolesti (například zubů, zad, krční páteře a žaludku), křečí, zánětů tlustého střeva, revmatismu, zánětů středního ucha. Zmírňuje lokální záněty, tlumí symptomy menopauzy, přispívá k relaxaci, uvolnění, mírní depresi, zlepšuje krevní oběh, pomáhá při lupénce, astmatu, alergii. Skoro by se dalo říci: „ Co víc si přát!“ Rostlina obsahuje celou řadu účinných látek, například laktosy, třísloviny, silice, hořčiny, éterický olej. Užívá se v podobě odvarů, nálevů, alkoholové tinktury, tablet s výtažkem či přímou konzumací lístků. Odvar připravíme z 1 čajové lžičky drogy, kterou zalijeme 200-250 ml horké vody. Pijeme podle potřeby 1-3 krát denně. Neměla by se užívat spolu s preparáty na ředění krve a není vhodná pro těhotné ženy.
Pronikla do celého světa
Trvalka, průměrné výšky 30-60 cm, pochází z jihovýchodu Evropy, konkrétně z Balkánského poloostrova. Hojně rostla v západní Asii, na Kavkazu. Vzhledem ke své oblíbenosti nakonec pronikla do celého světa. Na našem území ji najdeme v zahradách, parcích, ale i ve volné přírodě. V dřívějších farnostech byla součástí bylinkových záhonů. Z jednoho oddenku běžně vyrůstá několik bohatě větvených lodyh. Kvete od června do hlubokého podzimu, připomíná heřmánek, ale najdeme i světle žluté kvítky a světle zelené či žlutozelené listy. Právě ty jsou nejvíce účinné. Optimálně jeden až dva denně řádně rozkousat a polknout. Vypadá to jednoduše, ale řimbaba úplně nevoní jako heřmánek a může být pro někoho až „pekelně“ hořká.
Pěstuje se takřka sama
Trvalku je možno vypěstovat ze semínek či zakoupené sazeničky. Oku lahodící rostlinka není nijak náročná na půdu – tu má raději sušší a na přímém slunci. Sluší jí to na okrajích záhonu, v kombinaci s jinými bylinkami i jako součást květinového záhonu. Obvykle nevymrzá a velmi dobře se semení. Odpuzuje hmyz, je možné ji využít i proti molům. Sbírá se kvetoucí nať i jednotlivé lístky, které můžete „oždibovat“ v průběhu celého vegetačního období. Ustřižené lodyhy sušíme ve stínu, zavěšené či „nastojato“ ve vhodné nádobě bez vody, kdy ještě nadělají spoustu parády jako dekorace. Po ostříhání se většinou dočkáte druhé úrody. Tak nezapomeňte, jaro se blíží...
