Důchodce, bývalý amatérský herec - ochotník a veselý kumpán Honza Martinec bydlí ve dvojdomku patřícímu kdysi cihelně. Vedle jeho obydlí vyrostla benzinka. V poslední době svádí majitel nemovitosti marný a předem prohraný boj s molochem, který stíní výhledu z jeho oken. Na benzince je navíc už léta WC mimo provoz, a tak četní hosté tohoto zařízení vykonávají potřebu bezostyšně u jeho plotu. Nikoho to nevzrušuje. Majitel zřejmě nemá předepsánu nutnost funkčních toalet. Přistane-li v prostoru čerpadla autobus, mění se blízké okolí, křoviny a polní cesta v obrovský pisoár. Přivolaná komise vždy odloží případ nefunkčních toalet ad acta s tím, že nejdříve je nutno vybudovat v místě čističku odpadních vod. A tak ve vesnici Poboří probíhá zápas, hodný Chevalierových Zvonokos. Nejsou zde ovšem záchodomilci a záchodobijcí. Jsou jen lhostejní lidé, čůrající návštěvníci a ,,zlý dědek“ Honza Martinec.
Po četných urgencích byl konečně vybudován mezi pozemkem benzinky a pozemkem soukromníka Martince dřevěný plot. Plot je to krásný, celkový efekt je však problematický. Zatímco dříve čůrali návštěvníci bezostyšně plně vystaveni pohledu z oken, nyní jen vyčnívají horní polovinou těla. Dřevěný plot sice zamezuje necudným úkonům v přímém přenosu, nicméně se čůrá dále a o to intenzivněji.
A tu se majitel rodinného domku vzepřel. Namaloval několik tabulek s nápisem - NEMOČIT! Tabulky podobné názvům ulic umístil po celé délce dřevěného plotu. Močí se ale stejně dál. Několikrát za den tedy vybíhá ,,zlý dědek“ z domu a sprostě nadává hříšníkům. Nemá ke sprostým slovům nikdy daleko a jako bývalý herec má i zvučný hlas. Kupodivu se zastavují kolemjdoucí a někteří turisté si výstražné tabulky fotografují. V poslední době dostává bývalý herec korespondenční lístky s adresou:
Vážený pan
Jan Martinec
Ulice NEMOČIT 155
683 33 PODBOŘÍ
Honza Martinec má strategicky umístěné okno. Vidí z něj na občerstvovací stolky kryté přístřešky. Na benzince se totiž prodává také občerstvení, včetně lahvového piva. Jakmile se stolky zaplní kumpány a je-li příjemné počasí, vyleze Honza ze své nory a přidává se do komunity. Osazenstvo u jednoho stolku se vykrystalizovalo. Pět štamgastů si sem chodí pokecat. Jakmile se ,,zadaří“, prokecají tihle pánové u stolku i tři hodiny. Za dva roky se tahle ,,stolní společnost“ stala natolik populární, že do komunity zavítají i hosté. Vždy je povídání velká legrace a leckterý osamělý člověk jde do této společnosti pookřát. Seance se odehrávají vždy dopoledne a tím je limitována účast. Scházejí se pouze důchodci!
Dopolední pořad jednání má také jiný důvod. Někteří pánové jsou totiž vtipní pouze do sedmnácté hodiny. Po uplynutí této magické hranice už by se mnohdy diskuse proměnila jen v opilecké blábolení. Seance jsou také záležitostí sezónní. Jakmile přijdou podzimní plískanice a zimní nepohoda, posezení venku je jaksi neúnosné. Komunita nechodí ani do jedné ze dvou místních hospod. Čestný předseda Honza Martinec je totiž s některou z hospod občas ve štíru. Starý herec občas vyžaduje v lokále od příchozích uctivé pozdravení a poněkud neomaleně komentuje nedostatek slušného chování příchozích. Rád se také vměšuje mezi neznámé hosty a občas přichází s lidmi do ozbrojeného konfliktu. Na benzince je to ale vtipný a veselý společník. Zdravé jádro Bratrstva se při nepřízni počasí přesouvá do kuchyně předsedova domku.
Frantík Rendlů je deset let sám. Po dvou manželstvích a šestileté spolupráci s přítelkyní, osamostatnil se úplně. Čas od času jej navštíví dvě dcery s rodinami. Nenudí se. K důchodu si přivydělává a má mnoho různých zájmů. Musí však mezi lidi. A to je ten kámen úrazu. Hospody zejí prázdnotou. Jakmile vyrazí Frantík k večeru do ulic, navštíví systematicky jednu hospodu za druhou. A tu naráží na stereotyp. V obci je stále méně lidí schopných pokecat. V každé hospodě jsou dvě místnosti. V jedné je televizor a druhá slouží jako klasický lokál. U televizoru je plno. Štamgasti čumí na každou pitomost. Už nejsou schopni komunikovat mezi sebou. V lokále sedí tu a tam osamělý pán. Někdy i skupinka lidí, ještě ochotných diskutovat... A tak Bratrstvo od benzinky je světlým bodem v příšeří vesnické nudy.
Frantík tvoří s Honzou Martincem jakési pomyslné předsednictvo. Honza předstírá, že jeho náměstek Frantík usiluje o jeho funkci, a Frantík tuto snahu nepopírá. Nastává tak les srandy, když oba dva usilují o přízeň řadových členů a neustále hodlají ,,vařit“ volební guláš.
Bratrstvo má ve svých pomyslných řadách zástupce všech kategorií místního obyvatelstva.
Honza Martinec zastupuje herce, Frantík spisovatele. Standa Slezáček je profesor. Přítomen je ještě dělník – důchodce a jeden parašutista v záloze. O členství se začal ucházet další důchodce, bývalý strojvedoucí. Je to však podivín a sídlí v sousední vesnici v kutlochu, zvaném rodinný domek. Tento člověk zcela pohrdá hygienou a ohlašuje svoji přítomnost na dálku varovným pachovým signálem. Jakmile se dostavil před benzinku, tu předseda pravil:
,,Toníku, v zahradě máš tekoucí vodu v potoce. Příště přijeď, budeš vítán. Nejdříve ale musíš skočit i s kolem do potoka!“
Profesor Standa je taktéž jedno tělo s jízdním kolem. Kolo slouží jednak jako dopravní prostředek a také jako opěrný bod. Staník se prochlastal do první ligy. Jakožto profesor tělocviku a bývalý sportovec se těší pevnému zdraví. Každý jiný jedinec by po stovkách hodin prospaných za mrazu v příkopech utrpěl nějakou zdravotní újmu. Ne tak Staník. Také má velice aktivního anděla strážného. Při svých poutích do neznáma nebyl nikdy vážně zraněn. Nutno dodat, že cesta domů je vždy překážkovou dráhou přes koleje a silnici první třídy. To zejména v nočních hodinách. Staník byl za totality několik let v Africe. Učil domorodce prostným a jako každý běloch léčil své mindráky alkoholem. To mu zůstalo. Ve vsi je známou figurkou. Jednak provokuje svou nezdolností, zdravím a nezvyklým štěstím, jednak si obyčejní lidé léčí své mindráky pohledem na opilce akademicky vzdělaného. Standa dává vždy najevo, že už vnitřně odcestoval do jiných krajin. Jakmile začne zpívat sentimental Johny a du jů, du jů, vysílá signál: právě jsem odešel! Staník je stálým příslušníkem bratrstva.
Za totality se stal Staník také předmětem jednání trestní komise při radě MNV. To bylo tak. Usnul jednou na své strastiplné cestě i s jízdním kolem v příkopu. Shodou okolností se tak stalo přímo před pomníkem padlých. Opilec se probral právě v ten moment, když kolem procházel lampiónový průvod na počest výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Opilec leze ze své ložnice, když spatří záplavu školních dětí, pedagogů a velkou záplavu rodičů a jiných občanů. Vytřeštěně zírá probuzenec na tu záplavu, připomíná si masopustní průvody svého mládí, dává si dohromady souvislosti. Najednou zvolá:
,,Kde máte Jidáše?“
Za tento výrok stanul zcela nevinný člověk tehdy před trestní komisí.
Čtvrtý člen bratrstva, Henry, je bývalý parašutista. Dlouhá léta strávil v Orientě na různých montážích. Rád o svých zážitcích vypráví a své příběhy dokládá četnými suvenýry a fotografiemi. Bohužel i na něm se podepsal dobrodružný život. Chodí v maskáčích, chlubí se divnými hodnostmi a při válce v Srbsku stál připraven v plné polní na kopci za vesnicí a očekával přílet vrtulníku se svými věrnými. Pasoval se tak do role Svatého Václava a jeho party v bájném Blaníku!
Jak vidno, Bratrstvo od benzinky disponuje velmi zajímavými příslušníky. Aby byla zajištěna přítomnost všech vrstev obyvatelstva, patří do legie i dělník. Je to aklimatizovaný Slovák. Chodí věčně neoholený a u stolu v podstatě přihlíží. Do diskuse se zapojuje jen zřídka. Jakmile se oteplí, zalidňuje parta stolek pod stříškou. Když se zadaří, protáhne se diskuse i na tři hodiny. Kolem jezdí auta, tu a tam se zalidní i další stolky kolem. Ti lidé kolem kultovního stolku mají kolem sebe jakousi pomyslnou bublinu. Dostávají se do povědomí lidí z vesnice. Sem tam přistane u stolku i host. K ,,výčepu“ se odchází do prodejních prostor. Nosí se odtud ,,lahváče“, káva z automatu a balené skleničky tvrdého alkoholu. Frantík Rendlů sedí, baví se a bedlivě naslouchá. Vždy, když se rozvine zajímavý příběh z minulosti, praví: ,,Pánové, všechno co od této chvíle řeknete, může být použito proti vám!“ Přistane-li u stolku o několik let starší vypravěč, tu Frantík se zájmem sleduje jak se stáří podepsalo na jeho projevu. Je li to v pořádku, říká si, je to dobré, ještě mám ke zblbnutí dost času.
Čestný předseda Honza Martinec hodlal vybojovat vnitřní boj s potřebou alkoholu.
Vracel se jednou s Frantíkem a jiným kamarádem z pohřbu. Třetí kumpán Radek Florián jej lákal k zapití zemřelého kamaráda. Šli právě kolem hospody U Matěje. Dva přátelé odbočují do hospodských dveří. Honzík právě vybojoval duševní boj. Zvítězilo v něm lepší já. Jde se domů! Předseda Bratrstva kráčí volným krokem. Je oblečen ve svátečním obleku a prožívá vítězně slastný pocit. Překonal sám sebe!
Najednou mu mizí cesta pod nohama. Jak široký, tak dlouhý padá do čerstvého výkopu, až po okraj zaplněného bahnem a špinavou vodou! Zatímco dva kamarádi popíjejí v příjemném prostředí, vítěz nad svými neřestmi se plácá ve špinavé naplavenině. Osud, nebo pomsta za záslužný čin?,,Kdybych šel s vámi, neměl bych ostudu. Všechny drbny si povídají, že jsem tam spadnul úplně opilý. A já jsem se přece akorát těsně předtím obrátil na dobrou cestu!“ dával k lepšímu Honzík.
Bratrstvo žije dále svým životem. Většinou se už scházejí jenom tři členové. Herec, spisovatel a profesor. Někdy sedí předseda a jeho náměstek u stolu jenom sami dva. V legraci jeden druhého podezírají. Předseda hledá svoje lidi, aby jej chránili před náměstkem a náměstek zase nemá nikoho, kdo by jeho podpořil v boji proti veliteli. Jsou to generálové bez vojska. Legrace však zůstává. A o nic jiného v současné konzumní a odcizené společnosti přece nejde!
Honzík Martinec vidí na seřadiště z okna. Jakmile přistane první diskutující, zahlédne jej a důstojně přichází. Vždy má na podnose nějaké občerstvení. Většinou přináší jednohubky, někdy i plátky uzeného a nakrájený chléb. Tu Fanouš neopomene zaběhnout do prodejny. Vrátí se s láhvemi zálohovaného piva a příslušným počtem balených skleniček tvrdého alkoholu. Zásobu pak doplňují další příchozí.
Toho krásného letního dne se čestný předseda tváří tajemně. Silně zaplněnému stolku zvěstuje zprávu. ,,Panové, naši komunitu rozšíří nový člen. O členství požádal katolický kněz!"
,,Zatím přijde jako pozorovatel. Asi mu dám roční kandidátskou lhůtu.“
Všichni se diví. To není možné. Honzík si určitě vymýšlí. Najednou přijede na kole pán. Má bílé kalhoty, bílou košili, na nohou sandály. Mladý, brýlemi opatřený sympaťák se zdraví s Honzíkem a podává všem ruku. Nepřišel s holýma rukama.
Bohatý stůl s jednohubkami, bambůrkami, oříšky a hranolkami je obohacen. K lahvovému pivu přidává kněz láhev s mešním vínem. Rozbaluje také štrůdl, dárek to od věřících žen.
Komunita se rozrostla.
Ke spisovateli, herci, profesorovi tělocviku, parašutistovi a dělníkovi přibyl duchovní pastýř. Kterýpak jiný, třeba oficiální spolek se může pochlubit takovou pestrou a různorodou členskou základnou?