Mohu vás ujistit, že prchavé a traumatizující okamžiky, kdy si nemůžete vybavit třeba křestní jméno kamarádky, nejsou příznaky počínající demence, ale poruchou koncentrace pozornosti. Za celý život, jsme museli do hlavy nabiflovat spoustu údajů, mnohé zcela zbytečně, je to jako zcela zaplněná knihovna. S pamětí to zatím nemá nic společného. Také po krátkém čase, když nebudete trápit paměť, se údaj vynoří! Pozornost klesá při únavě.
Můžeme odlišit pozornost bezděčnou a záměrnou, navíc, jestliže se soustředíme na něco konkrétního a vnímání ostatních podnětů je potlačeno.
Schopnost udržet pozornost na určitý podnět, nenechat se rozptýlit, se označuje jako tenacita, která je důležitá například při učení. Schopnost pohotově měnit zacílení pozornosti se nazývá vigilita. Ta je důležitá například při řízení dopravního prostředku.
Pozornost se liší rozsahem, šířkou záběru. Extenzita pozornosti nám říká, jaké množství podnětů je člověk schopen vnímat najednou. Uvádí se, že dítě zvládne 2 až 3 podněty najednou, dospělý člověk až 4 či 5. Pozornost charakterizuje i její hloubka, intenzita, stupeň soustředění, přirozeně, že extenzívní záběr se promítne: čím více podnětů, tím méně se soustředíme. Stálost pozornosti je dána délkou soustředění na stejný podnět, oscilace pozornosti je naopak přesouvání pozornosti z objektu na objekt.
Paměť je jiná kategorie. Je to schopnost centrální nervové soustavy uchovávat a používat informace o předchozích zkušenostech. Jde o proces vštěpování (kódování), uchovávání (retence) a vybavování (reprodukce) zkušenosti.
Paměť se dělí jednak podle délky doby uchování zapamatovaného na senzorickou, krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou; dále podle formy ukládání informací na vizuální, akustickou, sémantickou (ukládání významu informace) atd. Další variantou je rozdělení paměti na mechanickou a logickou.
Zapomínání samotné je vlastně vyhasínáním nervového spojení. U nedostatečně zařazené informace probíhá vytěsnění do nevědomí. Výzkumem zapomínání se zabýval německý psycholog Ebbinghaus. Jeho bádání v oblasti bezesmyslových slabik vedlo k objevu tzv. Ebbinghausovy křivky zapomínání. Podle ní nejvíce zapomínáme v prvních hodinách po naučení se něčemu, zatímco množství zapomenutého po 5 dnech a po měsíci se už liší jen málo.
Většina lidí si pamatuje: 10 % z toho, co čtou, 20 % z toho, co slyší, 30 % z toho, co vidí, 50 % z toho, co slyší a vidí, 70 % z toho, co řeknou, a 90 % z toho, co dělají.
Pokud chceme, aby naše paměť fungovala i v seniorském věku na jedničku, musíme ji pravidelně zatěžovat!
Informace do paměti ukládáme v různé formě. Akustická forma bývá při učení výhodnější než vizuální, ovšem zdaleka nejúčinnější je zpracování co nejvíce smysly, při němž je pravděpodobnost trvalého vštípení informace nejvyšší.
K lepšímu zapamatování a uchovávání informací v paměti používáme různé paměťové strategie. Prostým opakováním činnosti využíváme tzv. mechanickou paměť, zatímco uspořádáme-li informace do celků, k jejich zapamatování použijeme logickou paměť. Druhý způsob je dlouhodobě výhodnější, protože s věkem účinnost mechanické paměti klesá, zatímco logická paměť se zlepšuje s množstvím nastřádaných informací. Pro zapamatování nových informací je také klíčový spánek, protože při něm dochází ke konsolidaci (integraci do již existujících schémat) nových paměťových stop.
MUDr. Jan Cimický, CSc
