Jarní úklid v květináčích i truhlících
Ilustrační foto: pixabay.com

Jarní úklid v květináčích i truhlících

11. 4. 2018

Duben je nejpříznivějším měsícem k přesazování většiny pokojových rostlin. Pěstitelé se už nemohou dočkat, až pokryjí stůl igelitovým ubrusem, snesou si květináče a zeminu a dají se do díla. Jejich úsilí bude zanedlouho odměněno záplavou květů či krásných bujných listů.

Drhneme, vybíráme, přesazujeme

Květináče, které budeme potřebovat k přesazování a nejsou nové, řádně vydrhneme, abychom je zbavili usazenin a případných zárodků chorob či škůdců. Zapomeňme ale na chemii, daleko lepší je teplá voda s octem. Kartáč vezmeme na hrnky z pálené hlíny. Je s nimi více práce, ale rostliny je milují, zejména takové africké fialky. Je též třeba zvolit správnou velikost pěstebních nádob. Nesmí být ani příliš velké, ani příliš malé. V prvním případě květiny hůře zakořeňují a snadno dochází k přemokření, ve druhém nemají dostatek čerstvé zeminy ani místa, což způsobuje špatné zásobení vodou a živinami. Doporučuje se vybrat průměr nádoby asi o pětinu větší, než byl ten původní, což představuje dva až šest centimetrů. Pozor si musíme dávat i na to, abychom rostlinu tzv. neutopili, kmínky potom snadno zahnívají. Ani nedostatečné přihrnutí půdou není dobré, nad vrchními kořeny by jí měla být jedno až dvoucentimetrová vrstva, jinak zaschnou a odumřou.

Květník se nezaplňuje celý, tak dva až tři centimetry od horního okraje, aby z něho při zalévání nevytékala voda. Po stranách upěchujeme nový substrát tak, aby v něm nezůstaly žádné vzduchové kapsy. Před vlastním sázením je třeba myslet na drenážní vrstvu vysokou aspoň dva centimetry. Granuláty lze bez problémů nahradit štěrkem a kousky pálených střepů. Dbáme, abychom nepoškodili kořenový bal, odstraníme jen poškozené části, u cibulí suché a nahnilé šupiny. Jiné je to u asparágusu, jehož kořeny tvoří množství hlíz. Kusem ostrého dřeva bal na několika místech narušíme a spodní část uvolněných kořenů odřízneme. Některé květiny přitom můžeme množit dělením trsů nebo odříznutím nového výhonu.

Jde to docela jednoduše

V současné době už se nemusíme trápit mícháním substrátu a dalšími nezbytnostmi. Stačí zajít do specializované prodejny a přinést si domů sáček se složením, které odpovídá určité skupině rostlin. Je to sice dražší záležitost, než vlastní zdroje, ale směs by měla být prosta choroboplodných zárodků, škůdců a semen plevelů. Navíc obsahuje základní dávku živin, některá i dlouhodobě působící hnojiva. Před nákupem je dobré si ujasnit, k jakým účelům substrát potřebujeme, zda k výsevu semen, zakořenění řízků či přesazování, zda do obyčejných nebo samozavlažovacích truhlíků, zda pro kvetoucí či zelené rostliny. Pokud není v prodejně odborník, prostudujeme si návod k použití, kde se dozvíme potřebné údaje.   

Po přesazení květiny ihned důkladně prolijeme, potom už dáváme vody méně, aby neuhnívaly kořeny. Zeminu musíme udržovat stále mírně vlhkou! S obvyklou zálivkou (používáme měkkou odstátou vlažnou vodu), začneme až po zakořenění. Do té doby také nehnojíme (měsíc až šest týdnů). Potřeba vody je u každé rostliny jiná, při nesplnění nároků o ni můžeme lehce přijít. Některou zaléváme jednou za týden, popř. za dva týdny jako kalanchoe, jinou dvakrát týdně (fíkus, banánovník), některou v létě i dvakrát denně (oleandr), další vyžaduje současně rosení. Někdy nesmí zbýt v podmisce žádná voda (africká fialka), jindy zase zůstat musí (oleandr). Někdy by měla zemina vyschnou pravidelně (kalanchoe), jindy občas. Vždy dbáme na pravidelnost, zohledňujeme přitom vegetační klid, teplotu a světelné podmínky.

Všechno má svá pravidla

Platí to též o hnojení. Vyplatí se dodržovat doporučení uvedená  v návodu s přihlédnutím k výživnosti substrátu. Četnost je většinou jednou za dva až tři týdny, ojediněle častěji. Pokud ale zjistíme, že náročné květině začnou žloutnout listy, přihnojujeme i dvakrát týdně. Vždy dbáme na to, aby byla zemina před aplikací vlhká. Je-li suchá, živiny se nerozdělí rovnoměrně a v místech, kde se koncentrují, mohou poškodit kořeny. Ani nadbytek vody neprospívá, neboť se odplaví potřebné látky.  

Velké hrnkové rostliny už nepřesazujeme každoročně, ale za dva až tři roky. Stačí, když malými hrabičkami rozrušíme svrchní vrstvu půdy a lopatičkou ji alespoň pár centimetrů odebereme. Dbáme přitom, abychom nepoškodili kořeny. Doplníme chybějící substrát, do něhož vpravíme dlouhodobě působící hnojivo. To se uvolňuje postupně a vydrží po celé vegetační období, tj. několik měsíců. Když už je kořenový bal tak prorostlý, že je odstranění zeminy nemožné, rostlinu přesadíme do větší nádoby. 

Množíme barevnou krásu

Duben ještě využijme k množení vrcholovými řízky. Ty získáváme i z odříznutých větviček při sestřihávání např. ibišku, mučenky, bougainvillee, fuchsie (bohatě kvetou právě na zmlazených výhoncích), africké kopřivy, keříčkové begonie, durmanu (silným seříznutím zajistíme jejich větší rozvětvení, a tím i zahuštění rostliny). Vrcholové výhonky asi deset centimetrů dlouhé (se dvěma až třemi páry listů) odřízneme pod spodním kolínkem, z něhož odstraníme listy. T

akto připravené řízky, které můžeme ještě namočit do stimulátoru, zapícháme do speciálního substrátu nebo do směsi zeminy a písku. Po zakořenění přesadíme do půdy odpovídající potřebám daného druhu. Někdy stačí vložit řízek do tmavé sklenice s vodou (raději s úzkým hrdlem) a čekat, až pustí kořínky dlouhé tři až čtyři centimetry. Týká se to např. filodendronu, břečťanu a oleandru. U něho pozor při prořezávání, kvete na loňských výhonech. Jeho řízky sice nejsnadněji zakořeňují v červnu a červenci, můžeme je ale odebírat kdykoli. Při práci musíme být opatrní, protože oleandr je jedovatý.

Pozor na sluníčko

Počasí už láká ven, ale mohou tam jenom rostliny, které přezimovaly v chladu (datlovník, oleandr). Pokud by se vrátily mrazíky, přisuneme je ke stěně nebo je přikryjeme. Ostatní si musí počkat až po „zmrzlých“ (po 15. květnu). Vynášíme je ve dnech, kdy je zataženo, nebo za jarního deštíku. Všechny bez rozdílu musíme chránit před ostrým jarním sluncem. Proto je postavíme asi na čtrnáct dní mimo jeho dosah. Po aklimatizaci je umístíme na stanoviště vyhovující jejich podmínkám k letnění. Také květiny na vnitřních parapetech oken obrácených k jihu se mohou spálit. Když nemáme vnější žaluzie, vsuneme mezi ně a sklo alespoň záclonu nebo papír na dobu zhruba od jedenácti do tří hodin.  

Ještě než osadíme truhlíky letničkami, můžeme si sestavit barevnou kombinaci, kde nebudou chybět např. macešky, tulipány, pomněnky, modřence, sedmikrásky, vše doplněné třeba břečťanem. Vysazujeme je blízko sebe, aby tvořily hezkou plnou kompozici bez prázdných míst. Po odkvětu je vyměníme za teplomilnější pelargónie, petúnie, begónie, fuchsie, aksamitníky, lobelky, tařičky a mnoho dalších. Stranou nemusejí zůstat ani větší nádoby s trvalkami (jehličnany). Když mezi ně zapustíme do země některé z přirychlených rostlin společně s dalšími symboly jara, vznikne krásná dekorace na terasu nebo ke vstupním dveřím.

květiny
Hodnocení:
(5.3 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.

AKTUÁLNÍ ANKETA