Traktor si pořídili Bolečkovi pro usnadnění práce na záhumenku v roce 1968. „Dostali jsme tip na člověka, který se na Valašsko přiženil ze západních Čech. Po vysídlení Němců a kolektivizaci zemědělství zůstaly v jeho rodné krajině ladem desítky nevyužitých strojů, traktorů a jiné techniky. No a on nelenil, prolézal remízky a kopřivy a nalezené stroje převážel do svého nového domova, zde je opravoval a potom prodával. Protože pracoval na Slovensku ve strojírnách, dokázal si vyrobit i případné chybějící či poškozené součástky,“ vzpomíná František Boleček.
Když si traktor přivezli do Hostětína, byla to velká událost, podobnou techniku nikdo neměl. Traktor výborně sloužil nejen při polních pracích, ale i na svážení dřeva z lesa. Jednou, když vlečka s kovovými koly dostala na blátě smyk, se traktor i s vlečkou převrátil, dřevo se vysypalo. Díky rychle reakci řidiče traktoru, který stačil vyskočit (bývalý výsadkář se nezapře), skončila havárie bez následků. Traktor vrátili na kola, očistili a jezdilo se dál. „Jezdívali jsme i do okolních vsí a vozili jsme takovou malou vlečku, děcka z toho měla velikou atrakci, věšela se na ni. Trošku to vypadalo, že projíždí cirkus,“ zavzpomínala Ludmila Bolečková.
Traktor má čtyři rychlosti, tři dopředu a zpátečku a jezdí rychlostí pět až šest kilometrů za hodinu. Motor je naftový, chlazený vodou a pro provoz je ještě potřeba motorový a převodovkový olej. Spotřeba nafty je podle Františka Bolečka hodně malá. Ve třicátých letech bylo v Německu opravdu bídně, a tak byl úsporný systém jedním z hlavních požadavků na provoz. Důmyslná konstrukce umožňuje, že se k motoru dá připojit řemenice, která v minulých letech poháněla mlátičku a další nářadí. Startuje se pomocí doutnáku, a když potřebujete popojet jenom metr, či dva, stačí zatočit klikou. Obsluha traktoru je jednoduchá, syn Bolečkových jej řídil už v předškolním věku, když tatínek držel pluh a oral brázdu.
Po revoluci, když začali Bolečkovi soukromě hospodařit, přibyly ve stodole další traktory, naposledy červený blýskaný krasavec, ale stařeček Deutz má stále své platné místo v kalendáři hospodářského roku. A rozhodně není na prodej. Přesvědčil se o tom před několika lety i majitel cirkusu Berousek, který si přijel na seno pro svá zvířata. Když Deutze uviděl, zajásal a hned začal domlouvat, za kolik by jej hospodáři prodali. Už měl před očima atraktivní cirkusové číslo, v němž by na traktoru jezdil po manéži medvěd. Ale nepochodil, Deutz skutečně není na prodej a hned tak určitě nebude. Jestli vůbec kdy.
Při pohledu na zelený exemplář člověku vytane na mysli otázka: „Budou ony dnešní výplody techniky, které kromě mohutnosti, vysoké rychlosti a výkonnosti motoru, mají klimatizaci, ledničku, rádio a dalších vymožeností, jezdit za osmdesát let?
Alena Kučerová pro portál i60
