Tabačenka, šatenka, lístek na maso, lístek pro domácnost, lístek pro samozásobitele, lístek na cukr, lístek na mýdlo…. Pro lidi, kteří prožili druhou světovou válku, to jsou dobře známé pojmy. Přídělové lístky byly na území dnešní České republiky zavedeny v říjnu 1939, tedy v době, kdy bylo takzvaným protektorátem ovládaným nacisty. Čechy a Morava se tehdy staly jakousi potravinovou základnou pro tehdejší Německo. Mnoho potravin se z nich vyváželo pro potřeby německé armády, ale na samotné obyvatele se už nedostávalo. Proto byl zaveden přídělový systém. Zjednodušeně řečeno, každý dostal lístky a podle nich mohl v obchodě nafasovat jen to, na co měl nárok. Čím déle válka trvala, tím byly příděly nižší. K jejímu konci se už za potravinové lístky nedalo sehnat prakticky nic a lidé hladověli.
„Zpočátku se vydávaly lístky na základní potraviny jako je maso, mléko, tuky, chléb. Později prakticky na cokoli včetně šatů nebo třeba benzínu,“ uvedl historik Jan Machala. Lístky se vydávaly vždy na měsíc a aktuálně reagovaly na to, jaké zboží právě nebylo k mání. Čím déle válka trvala, tím větší kolapsy v zásobování nastávaly. Ke konci války měl například dospělý člověk nárok na 750 gramů masa za měsíc, což byla ani ne polovina toho, co bylo na začátku války. I tak nikde nebylo zaručeno, že ho dostane. Sice klidně mohl přijít do obchodu s potravinovým lístkem na maso, ale když maso právě ten měsíc nebylo, byl mu lístek k ničemu. Ke konci války měl obyvatel protektorátu nárok koupit si necelých osm kilo chleba za měsíc, osmdesát gramů sádla a sto čtyřicet gramů másla.
Sehnat něco k jídlu tak bylo životní náplní většiny lidí žijících v protektorátu. Tedy těch, kteří měli to štěstí, že neskončili v Německu totálně nasazení na práci, případně v koncentračních táborech. Kdo zůstal doma a byl přidělen na práci v blízkosti bydliště, trávil volný čas sháněním jídla a základních věcí nezbytných pro běžný život. Zásadní bylo mít někoho na vesnici, kdo pěstoval zeleninu či ovoce, případně drůbež či drobné domácí zvířectvo. Zemědělci sice museli odevzdávat státu povinné dávky, ti šikovní však samozřejmě dokázali ještě zásobovat příbuzné či něco prodávat. Za černý obchod však padaly velmi tvrdé tresty, od jednoho roku vězení až po tresty smrti.
Méně se už však ví, že přídělový systém neskončil s válkou, ale trval ještě dlouho po ní. Zničené hospodářství v celé Evropě mělo za následek katastrofální nedostatek potravin, a tak potravinové lístky byly v platnosti až do roku 1953. Přesněji do 1. června roku 1953, kdy došlo k měnové reformě. Komunistický režim nazýval událost měnovou reformou, obyčejní lidé slovy: padla měna. Zkrátka, když se komunistická vláda vedená Antonínem Zápotockým rozhodla vypořádat s přídělovým systémem, zničit černý trh a zahladit svou neschopnost zásobovat obyvatelstvo. Reformu prezentovala jako zlepšení životní úrovně pracujícího lidu a zničení všech, kteří se mu snaží škodit, výsledkem však bylo ožebračení lidí. Přišli o životní úspory, propadly jim vázané vklady v bankách, zhoršila se jejich životní úroveň. Řada lidí tehdy spáchala sebevraždu. Místo toho, aby po válečných útrapách dostali možnost trochu se vzpamatovat, dostali tento další úder.
To, na jakém principu až do této měnové reformy přídělové lístky fungovaly, dokumentuje například dobře známý seriál Třicet případů majora Zemana, který v díle s názvem Mědirytina líčí, jak záškodníci nepřející novému socialistickému státu tisknou falešné potravinové lístky ve snaze nejen se obohatit, ale hlavně podkopat nový režim a poškodit obětavě pracující lid. Byli tam vylíčeni jako organizovaná skupina záškodníků. Ve skutečnosti tento příběh vycházel ze dvou skutečných velkých procesů s padělateli potravinových lístků.
Nedostatek jídla a základních životních potřeb byl v letech následujících po komunistickém převratu v roce 1948 tak velký, že se objevily skupiny lidí, které šmelily s přídělovými lístky a tiskly lístky falešné. Komunistům šlo samozřejmě o to, zakrýt skutečnost, že nový režim není schopen zajistit zásobování a předejít hněvu obyvatelstva, tak z nich vytvořil záškodnickou skupinu mající za cíl zničit poctivě pracující lid. Výsledkem bylo, že v srpnu roku 1951 byli v pankrácké věznici popraveni tři muži. Šestačtyřicetiletý účetní, třiačtyřicetiletý vedoucí prodejny Pramen a pětadvacetiletý dělník. Za to, že byli součástí skupiny výrobců a distributorů falešných potravinových lístků se stali ukázkovým případem, který měl odstrašit jim podobné.
Zkrátka, nový komunistický režim se k lidem snažícím se za každou cenu vylepšit svou životní situaci, stavěl stejně, ne-li hůře než nacisté. Zdá se to být téměř neuvěřitelná, dávná historie. Ale není to vůbec dávno, právě nyní to bude pouhých šedesát pět let, z hlediska dějin, krátká doba. Tak není od věci si na to vzpomenout, třeba, když procházíme přeplněnými regály supermarketů s neuvěřitelně velkou nabídkou jídla všeho druhu.
