Ve vzpomínkách na události uplynulých sta let se mi vybavuje vyprávění mé babičky, žijící v době druhé světové války v Praze na Pankráci. Nezapomenu na její rozhořčení nad lichváři, kteří tehdy zneužívali tragických osudů obyvatel ulice a svoji ziskuchtivost dotahovali do takových konců, že se mnoho nájemníků muselo ze svých bytů vystěhovat.
Moje babička a její vrstevníci dávno nežijí a já neznám pokračování příběhů obyvatel tehdejší pankrácké ulice. Moje babička by však vzpomínala na místo, kde prožila několik let na sklonku svého života.
Nejen lidé ve svých osudech skrývají smutné i veselé příhody. Svůj příběh má každý strom, kopec, osada, vesnice, město. Bývalá vesnice Schönbach byla v roce 1956 přejmenovaná na Meziboří a v roce 1960 se stala městem. Starousedlíci, tedy ti, kteří se sem nastěhovali v první polovině padesátých let, a mnozí stále žijí, původní název své obce v hovorové řeči používají dodnes. Na úbočí Krušných hor asi tři kilometry od Litvínova se tak nachází druhé nejmladší město v České republice, kde silnice končí, ale lišky nedávají dobrou noc.
Severočeská hnědouhelná pánev s sebou nese pracovní příležitosti pro těžký průmysl. Proto v roce 1949 bylo rozhodnuto, že se pro tuto oblast vybuduje obec určená pro učně v chemickém a hornickém oboru. Již po roce bylo zřejmé, že postavit internáty bez další občanské vybavenosti je poněkud krátkozraké. Internátní budovy musel někdo spravovat, uklízet, někdo musel vařit, prát, ale hlavně se o učně museli starat vychovatelé.
V 50. letech minulého století obec postrádala síť hromadné dopravy, proto se sem zájemci o práci nehrnuli. I by rádi pracovali, ale chtěli zde bydlet, nakoupit si a dopravit se bez časových ztrát. Proto se ve vesnici začaly stavět cihlové domy, obchody, mateřská a základní škola, zdravotnické středisko. Z osmi rodin, které zde po válce zůstaly, se obec postupně rozrůstala a počet obyvatel se pohyboval a pohybuje v průměru okolo pěti tisíc.
Z internátů se staly byty, penziony pro seniory, domy s pečovatelskou službou. Přes 40 let se využívá sportovní hala a kulturní dům, kde se pořádaly pravidelné taneční zábavy, nedělní čaje, plesy, později diskotéky, výstavy. Byly vybudovány knihovna, kino, lyžařský vlek, v lese obklopujícím celé město naučná stezka Tesařovka. Město je zásobováno vodou z přehrady Fláje. Jeden by řekl, a co je na tomto městu výjimečného? Výjimečná je čistota a úpravný terén. Ulice Okružní vedoucí do i z města, ulice navazující i okrajové, kamkoliv zavítáte, neuvidíte rozsypané odpadky, odložený nepotřebný nábytek, pytle s obnošeným šatstvem, poletující části novin, odhozené plastové láhve a kelímky. Na záhonech se podle ročních období střídají květiny, mnoho oken zdobí truhlíky s převislými pelargoniemi, petúniemi. Možná je to tím, že město nemá historické památky, v Meziboří se nenacházejí kostel, ani hřbitov. Turisté sem nejezdí cíleně a kvůli končící silnici sem ani nezabloudí. Lidé zde nejen pracují, ale hlavně tráví volný čas, obklopeni smíšenými lesy. Aby viděli do okolní krajiny a do sousedních obcí, musí vystoupat na vrch Střelná, nebo Loučná. Pohledem do údolí se tak přesvědčí, že nejen aktivně strávenému volnému času v jejich městě tady lišky nedávají dobrou noc.
Otázka pro zvídavé na konec: Jak se jmenuje nejmladší město v ČR?
