Děti našich partnerů. Nemusíme je milovat
Ilustrační foto: ingimage.com

Děti našich partnerů. Nemusíme je milovat

12. 5. 2018

Macecha nebo otčím. Do pozice nevlastního rodiče se člověk může dostat ve třiceti stejně jako v sedmdesáti. S tím, jak se dožíváme vyššího věku, prožíváme zpravidla za život i více vztahů. Tudíž sem tam vyfasujeme i nějaké to nevlastní dítě.

Vznikla nová kategorie macech a otčímů. A to jsou ti, kteří seznámením s novým partnerem přišli k nevlastním dětem, které jsou už dospělé. Typický příklad? Rozvedení či ovdovělí šedesátníci se dají dohromady a oba mají dospělé děti z předešlých vztahů.

Nemysleme si, že získat dospělé nevlastní děti je mnohem jednodušší, než kdyby byly malé či pubertální. I ty dospělé dovedou macechám nebo otčímům pořádně zavařit.

„Od začátku jsem cítila, že mě dcera mého přítele podezírá a nejsem jí sympatická,“ vypráví šestapadesátiletá Vanda, která se před dvěma roky seznámila s téměř sedmdesátiletým Liborem. „Já vím, že ten věkový rozdíl je větší, ale Libor je šarmantní, zdravý, v lepší kondici než mnozí moji vrstevníci. Já se do něj prostě zamilovala. Jenže je mi jasné, že mi to jeho dcera, které se blíží padesátka, nevěří. Jsem pro ni něco jako konkurence. Dokonce mě jednou pozvala do kavárny a tam mi s milým úsměvem oznámila, že jí je jasné, že jdu po Liborově baráku, ale že je polovina napsaná na ni. Libor se snaží, abychom spolu dobře vycházely, organizuje společná setkání, grilování, dokonce chce, abychom s ní a jejími dětmi jeli společně na dovolenou. Jenže já ji nemám ráda a ona mě taky ne,“ vysvětluje Vanda.

Ojedinělý případ? Vůbec ne. Vycházet s dětmi partnera je zpravidla obtížné a velké štěstí má ten, kdo natrefí na takové, se kterými si rozumí, se kterými vytvoří rodinu. Situace bývá ve vyšším věku o to horší, že většina lidí už má z předešlých manželství své vlastní děti. Ty tedy upřednostňuje před  těmi nevlastními. „Velmi často se ženy ptají, zda jsou špatné, když nedokáží nevlastní děti milovat stejně jako své vlastní,“ říká Kamila Petrovská, která založila organizaci Třetí rodič. Ta si klade za cíl pomáhat a radit lidem, kteří se stali macechami či otčímy. Pracovala v oblasti vzdělávání, psychologie a téma nevlastních dětí je jí velmi blízké.

„Mnohé ženy mají pocit, že správná macecha by měla své nevlastní dítě milovat stejně jako své vlastní. Ale proč by měla? Má se k němu hezky chovat, snažit se s ním dobře vycházet, ale ne nutit se ho milovat. K tomu se přece nejde přinutit a když to bude dělat, jedině se tím vyčerpá,“ míní Kamila Petrovská. Právě ona je vynálezkyní termínu třetí rodič, který se nyní často používá, protože mnoha lidem se příčí označovat se jako macecha či otčím.

Mnozí lidé vyššího věku řeší stejný problém i ve vztahu k nevlastním vnoučatům, které novým partnerstvím získali. Stali se z nich takzvaní třetí prarodiče. Typickým příkladem je například jednašedesátiletý Václav z Ostravy, který žije s o něco mladší Kateřinou. Jsou spolu velmi spokojení, oba mají za sebou nepovedená manželství. Jediné, na čem jejich láska drhne, jsou jejich děti a vnuci.

„Kateřina si představuje, že budeme hodně času trávit s jejími dvěma vnučkami. Fajn, nic nemám proti tomu, když přijedou na mou chatu nebo když s nimi o víkendu vyrazíme na nějaký hrad. Jenže já mám tři vlastní vnoučata a mám pocit, že když jsem s těmi od Katky, ty své zanedbávám. Když se sejdeme se všemi, je to nesnesitelný chaos. Když přijdou moji vnuci, cítím, že Katka si s nimi nemá co říct a raději by byla se svými vnučkami. Prostě moji dceru a její děti nemiluje a mě to mrzí,“ vypráví Václav. Kateřina mu jeho názor vyvrací, ale svým kamarádkám říká něco jiného. Přiznává jim, že Václavova vnoučata do jejich vztahu přinášejí neshody, chaos. „Prostě máme pocit, že nestíháme, že se svým rodinám málo věnujeme. Když jsme s nimi, zase máme pocit, že okrádáme sami sebe o čas, který bychom mohli trávit spolu. Václava miluju, chci s ním být co nejvíce, ale když jsou s námi o víkendech či prázdninách jeho vnoučata, případně dcera, nikdy si to neužiju tak, jako když jsem s ním sama,“ říká.

Jsou to zapeklité situace, následek takzvaných sendvičových rodin, kterých přibývá. Tak se říká rodinám slepených z různých rodin, které se rozpadly. Přesněji, případům, kdy člověk ke svým dětem novým partnerstvím získal i děti nevlastní. Je jedno, jestli je jim deset nebo čtyřicet let, jestli s nimi žije ve stejné domácnosti nebo se s nimi vídá jednou za měsíc. Jsou to prostě cizí lidé, kteří vstoupili do jeho života s jeho novým partnerem, partnerkou.

Vyřešit takové situace s noblesou patří k největšímu umění. Rada jak na to, neexistuje. Každopádně však není špatné pamatovat si zásadu, kterou šíří organizace Třetí rodič, tedy tu, že milovat někoho nejde na povel. A mnohdy mnohem víc než předstíraná láska jsou obyčejné porozumění, úcta a slušnost.

rodina
Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.