Víte, co je Ebra?
Teď už vím a dokonce si i vyzkoušela. Při toulání českou krajinou jsem navštívila dobrovická muzea. Na tom by nebylo nic tak
divného, ale....
Před budovou muzea procházela žena s šestiletou dcerou. A hned mne zvala k nahlédnutí na práci s ebrou. Nikdy jsem to neslyšela, a tak moje zvědavost vyhrála.
V tu dobu u muzea probíhala výstava patchworku paní Šárky Duran. Všechny patchworky zde vystavené jsou barvené ebrou. Tato žena už několik let maluje na vodní hladinu EBRU. Původně jsem neměla v úmyslu výstavu navštívit, ale nádhera patchworku mne vtáhla do míst s EBROU. Štěstí mi přálo, majitelka, prodavačka, švadlena a malířka v jedné osobě se mi plně věnovala .Začalo to patchworkem. Trpělivost obdivuji. Vystavené práce žen z kurzů malované ebrou. Tak to je něco. Nejen deky a polštářky, ale dětské batůžky ve tvaru soviček a na konec i boty malované ebrou. Tak to mne úplně pohltilo.
Kádinka s vodou, připraveno na malování. Okolo mnoho skleniček s barvou. Právě se zaposlouchávám do tajů ebry. Co to je? Turecký způsob malby na hladinu vody. V Turecku běžné a většinou muži u malování meditují .Je to vlastně turecká hlína obarvená přírodními barvivy. Černá jsou saze s hlínou. Barva se usazuje během minuty, musí se barvou míchat každou chvilku. Štětečky jsou také přírodní, je to dřevo z růží a štětiny z koňských žíní. Růžové dřevo nehnije, a proto se hodí na štětce - to jsem nevěděla. Co ještě nevím? Je toho hodně. Voda má konzistenci řídkého gelu. K zahuštění se používá látka z vzácného stromu z Turecka. Jeden den se nařízne kůra a vyteklá látka do druhého dne ztuhne. Odlomí se a rozdrtí. Tímto se voda zahustí.
Můžeme začít. Na malování se používají nejen štětce, ale i jakási šídla různé síly. Zamíchat barvu, namočit,,šídlo“, udělat kaňku dvěma barvami najednou do jednoho místa - to je černou a zelenou -, třeba na list květinky. Velmi důležitou látkou je hovězí žluč, která se přidává do barvy, aby měla tu správnou rozpínavost na hladině. Po nakaňkování zelené pokračujeme červenou nebo žlutou - také s černou.To na květ. A pak už jen jemnými tahy hladím (vedena rukou paní) hladinu a roztahuji kaňky do patřičných tvarů. Listy a květ. Stačí jen se dotknout hladiny a barva hned reaguje. Zakulacuje se, ohýbá se větvička a podobně. Nevěřícně hledím, co se dá udělat během chvilky. Ještě obrázek obtisknout na papírovou čtvrtku. Položit na hladinu, pohladit, uhladit jemně po hladině a pak za růžky uchopit a pomalu a bez přerušení vytáhnout přes hranu kádinky. Barva (obrázek) se vpije do papíru a teď už jen počkat, až na sluníčku zaschne. HOTOVO
Tak to je moje seznámení s ebrou a věřte nebo ne, úplně jsem zapomněla hlídat čas.