Vážení přátelé, milí Íčkaři,
zdravím Vás všechny a dovoluji si napsat pár slov.
Naše babi mi dala Vaši adresu, prý se mám představit a také se s Vámi seznámit. Moje předchůdkyně Lady prý dělala naší rodině dopisovatelku, a já nechci vůbec zůstat za ní pozadu. Jak jsem slyšel, byla to moc milá holka, a všichni tu na ni vzpomínají s láskou. Já jsem vlastně ještě malý kluk, ale můžu napsat, že se mi u nich líbí, zvláště ti dva kluci, s těmi už jsem velký kamarád. Nejdřív se mi stýskalo po mé mamince a sourozencích, to musím přiznat, ale už jsem si tu zvykl a vím, že mě mají všichni rádi. Taky se tu mluví o dědovi, ale já ho ještě neviděl, on mě ano, protože můj páníček vzal flešku s fotkami a odnesl ji dědovi do nemocnice, tak měl děda možnost mě vidět, a já se zase těším, že brzy uvidím i já jeho.
Jméno mi vybral starší Honzík, ne všem se to jméno líbí, ale mohlo být ještě horší, takže jsem za něj nakonec rád. Říkají mi různě, třeba Albi, Albík a podobně, ale babi říkala, že nejlépe by mi slušelo jméno Čertík, protože jsem takový čertovský typ, sem tam někoho kousnu, vyběhnu všechny schody a vůbec jsem pohybově nadaný, ale i chytrý a šikovný, to říkala babi, já samochválu nemám rád. Jsou mi teprve 2 měsíce, ještě si se mnou užijí, tak jsem si řekl, že je moc zlobit nebudu, protože cítím, že jsem tady vítaný.
Je to pár dní, přišla se na mě podívat malá Emma se svými rodiči, oba jsme měli se setkání radost, kousnout jsem ji nechtěl, je to malá holka, ale pak mi vzala moji novou pískací hračku, tak jsem byl smutný, ale ona ji při odchodu vrátila, tak jsem byl rád, no, jsme dvě mláďata, musíme se k sobě chovat pěkně.
Já si myslím, že to pro začátek stačí, přikládám i pár fotek, jak mě kluci opatrují, jsem v jejich společnosti rád.
Zdravím Vás všechny, ale i Vaše domácí mazlíčky, užívejte si pěkného jara, a hlavně buďte všichni zdraví.
Jejich Albert (ale i Váš)
