Schovává slzy,
když ostatní se smějí,
a co je mrzí,
voní jí po naději.
Když úspěch vidí,
zůstane radši v tichu,
však v davu lidí
zpívá si bez ostychu.
Jí ústa mlčí
a mluví pouze jiní,
když vztahy zvlčí,
chce dělat dobrodiní.
Jiným bronz sluší,
ji ale slunce spálí,
že myslí duší,
to mnozí nepochválí.
Nediv se, světe,
je jenom trochu jiná,
chudobka kvete,
ač není kopretina.