Je to zajímavá zpráva pro téměř každou ženu. Snad každá to přece zažila. V jednom obchodě jí sedí kalhoty číslo 40, v druhém se do nich nenasouká. Některé třičko má velikost 42 a je velké jako stan, jiná „dvaačtyřicítka“ je uzounká nudle, do které by se nevešla patnáctiletá holka. Výsledek? Chaos a mnohdy i frustrace typu: Zase jsem přibrala, vždyť nedávno mi číslo 40 bylo a tohle je jak na žížalu. Jenže je to zbytečná frustrace.
Ve Velké Británii nedávno médii proběhla zpráva, o které se pak mluvilo po celé Evropě. Řetězce s oblečením dostávaly od zákaznic tolik stížností, až se rozhodly změnit tabulky velikostí. Jednou z aktivistek je Rebecca Parkerová, která zaslala stížnost řetězci H&M. V ní popisuje, že zatímco v některých obchodech běžně nosí velikost 12 nebo 14, což je v Česku 40 či 42, v jejich obchodech se do džínů číslo 14 nemůže dostat. Malichernost? Jak se to vezme. Pro mnohé méně sebevědomé a mladé dívky může taková hloupost spustit i hubnutí, které může vést k vážným následkům.
K Rebecce se přidala spousta dalších žen a vznikla kampaň za to, aby byli velikosti jednotné. A hlavně, aby se obchodníci nesnažili ženám vsugerovávat, že normální je mít nožky jako párátka. Mluvčí tohoto gigantu obchodujícího s konfekcí poté oznámil, že podnik začíná dělat kroky, aby své oblečení přizpůsobil britským velikostem. Vyšlo najevo, že velikosti vycházejí z průzkumu rozměrů těl britských žen v padesátých letech minulého století, ovšem vzhledem k současnému kultu štíhlosti se stále zmenšovaly. Jenže normální ženy se nezmenšují, naopak. Zmenšují se jen modelky. A hlavně, doba se změnila.
„Dříve byly takové tabulky orientačním vodítkem pro krejčí a švadleny. Lidé si nechávali oblečení často šít, případně si je sami šili a upravovali. Ale vytvořit konfekční velikosti je v podstatě nemožné, to by ta tabulka musela mít padesát položek. Vždyť někdo je širší v horní části těla, někdo ve spodní, to konfekce nikdy nepostihne,“ uvedla Vikki Hafendenová, která je v Anglii považována za expertku na módu.
To, co se děje ve Velké Británii, se týká žen i v jiných zemích, protože většina velkých řetězců s konfekcí má pobočky po celé Evropě, ba i po světě. Stejná trička, šaty a kalhoty si nyní mohou koupit Češky i Britky, takže bude zajímavé sledovat, jestli boj Angličanek nějak pocítí i české zákaznice. Mnohé jim však dávají za pravdu, že probírat se nyní oblečením a hledat tu správnou velikost v obchodech s konfekcí ve velkých nákupních centrech je dobrodružství, které mnohdy končí tím, že si dotyčná řekne: Kašlu na to, dám si raději kafe a dortík v nejbližší kavárně.
„Kdybych byla mladá a blbá, odcházela bych naprosto frustrovaná, přestala bych jíst a skončila jako anorektička. Protože košile číslo 40 je tady tak miniaturní, že se do ní žádná žena s normálními prsy nemá šanci vejít. Přitom číslo 40 je obecně považováno za střední velikost. Takže mladá holka si klidně řekne, že to je strašné, že se nevejde do „čtyřicítky“ a začne panikařit. Přitom toto číslo 40 dříve odpovídalo číslo 36, možná i 34. Je miniaturní,“ zlobí se pětapadesátiletá Kateřina, jedna z dam, které rády nakupují a vědí, že se současným zmatkem ve velikostech není radno nechat rozhodit.
Podobný názor má i šedesátiletá Zora. „Mám v Praze vytipované obchody, ve kterých mají oblečení ve velikostech, na které jsem zvyklá. Když řeknu, že potřebuju kalhoty číslo 44, prodavačka mi je přinese a já vím, že se do nich vejdu. Jistě, nemusí mi třeba sedět, mohou mít nevhodnou délku, nemusí mi slušet. Tak zkouším dál. Ale vím, že číslo 44 je moje číslo a nemusím se děsit, že se najednou číslo 44 o polovinu zmenšilo, natož abych si myslela, že jsem se o polovinu zvětšila já,“ vypráví.
Tak uvidíme. Možná, že je aktivita britských nespokojených žen jen marný výkřik do tmy. Možná je to první signál, že se svět mění. Že si obchodníci začínají uvědomovat, že zralé ženy tvoří velkou část jeho zákaznic a že i ty druhé, mladinké a hubené, věčně mladinké a hubené nebudou. A že i ony se třeba jednou začnou bouřit.