Zatímco v šedesátých letech minulého století byl každý pyšný na skleničky, korále, nádobí a lahve z plastu, dnes jsou tyto předměty náš strašák. Co se vlastně stalo, že naše doba se jmenuje doba plastová?
Současně nazývaná doba plastová je výsledkem posledních desetiletí vývoje naší společnosti a konzumního způsobu života. Dostupnost věcí a enormní výroba plastu postupuje ruku v ruce s následnou vysokou produkcí odpadů. Převaha plastu stále trvá, a ačkoli jej zatracujeme, nesnažíme se ho nahradit. Navíc věci, které my dnes bezmyšlenkovitě vyhazujeme, naši prarodiče využívali mnohem déle. Pamatuji si například babiččinu starou konvičku, se kterou chodila pravidelně pro mléko… Lidé si na své věci dávali pozor, neměli jich tolik, používaly je opakovaně a bývaly drahé. Z plechovek se dělaly petrolejky, papír se používal na zátop, z obnošeného šatstva se šilo oblečení pro děti, boty se dědily ze staršího sourozence na mladší.
Myslíte si, že česká legislativa dostatečně postihuje zacházení s odpady?
Odpady nás provázejí od pradávna, což česká legislativa ošetřuje. Aktuálně nás čeká významná úprava, která roku 2024 stanoví zákaz skládkování. Na skládkách by tak už neměly končit odpady, které jsou vhodné k recyklaci, nebo jinému dalšímu využití. V důsledku bychom tak měli roku 2024 ukládat na skládky pouhých 10 % odpadu ze současných 46 %. Abychom v roce 2024 opravdu skládkovali 10 % odpadu, chybí potřebná legislativa, motivace a stabilní prostředí pro investice. Naše společnost provozuje několik významných recyklačních center, kde dochází k vysoké míře materiálového zhodnocení odpadů, v Mníšku pod Brdy recyklujeme použité olejové filtry – získáváme vyčištěný kovový recyklát a olej k energetickému využití, v Plané nad Lužnicí zpracováváme z PET lahví vločky, ze kterých SILON opět vyrábí nové produkty, v Rynolticích drtíme a regranulujeme pro zpětnou výrobu použité automobilové nárazníky, v Chotýčanech u Českých Budějovic dekontaminujeme zdravotní odpady, ve Starém Městě u Uherského Hradiště recyklujeme upotřebená ředidla a rozpouštědla pro další využití ve výrobě např. nátěrových hmot, provedli jsme v posledním roce velmi úspěšnou spalovací zkoušku čistírenských kalů jako náhradního paliva v uhelné elektrárně, jakožto pilotní projekt v rámci připravované úpravy legislativy nakládání s čistírenskými kaly. Toto příkladem a zdaleka to není z našeho portfolia všechno, jsme dokázali vybudovat a provozovat i „bez zákazu skládkování“, nefandíme skládkování, není to chytré, není to budoucnost a když se chce, tak recyklovat a využívat jde i nyní. Chystáme další projekty, třídírny odpadů a recyklační centra, výrobu alternativního paliva pro energetické využití. Potřebujeme ale chytrý, logický a pragmatický přístup k těmto záměrům, řadu z nich napadají a často nesmyslně různá občanská sdružení, ekoteroristé, odpůrci zpracování odpadů apod. Legislativa v oblasti recyklace – oběhového hospodářství, energetického využití odpadů není hotová. Řadu projektů máme tudíž bohužel zatím v šuplíku. Jsme však připravení a vždy jsme naši firmu Purum i celý holding propagovali, že nejsme skládkaři, my odpady recyklujeme, upravujeme, zpracováváme či energeticky využíváme.
Můžete srovnat naše výsledky v této oblasti s tím, jak s plasty zachází ostatní vyspělé státy?
Všeobecně mohu říci, že mnohé státy mají jednoznačně lépe upravené postupy v nakládání s odpady a možnosti jejich financování, což je i nutnost, protože by svět doslova zaplavily odpady. Například v USA vznikne každý den průměrně 620 tisíc tun odpadů, zatímco u nás v ČR je to 84 tisíc tun. Vše souvisí i s výše zmíněnými nedostatky české legislativy, protože české firmy jsou připraveny investovat, ale jedná se o velké investice s dlouhodobou návratností a rizika jsou zatím příliš velká, protože nastavení pravidel nakládání s odpady není jasné a chybí nový zákon o odpadech. Dobře nastavený systém recyklace se v ČR prakticky zastavil roku 2009. Na straně druhé jsou země, kde se odpady neřeší vůbec. V rozvojových zemích končí v lepších případech na skládkách.
Podle dostupných informací Češi třídí odpad velmi odpovědně. Avšak problémem je v jeho recyklaci.
Ano, v třídění odpadů patříme k evropské špičce a máme jednu z nejkvalitnějších sběrných sítí v Evropě. Třídíme skutečně velmi odpovědně, ale bohužel systém recyklace není zcela dokonalý. Ačkoli k recyklaci pošleme tři čtvrtiny všech obalových materiálů, neznamená to, že budou skutečně zpracovány. Odpad dorazí na dotřiďovací linky, z nichž putuje část na další recyklaci, ale zbytek končí na skládkách, protože dané plasty jsou vyrobeny tak, že se recyklovat prostě zatím nedají.
Firma Purum z vašeho holdingu má zařízení na recyklaci PET lahví. Můžete popsat tento proces, a co se z recyklátu vyrábí?
Jedná se o zařízení v Plané nad Lužnicí, kde každý den recyklujeme téměř 1 000 000 kusů PET lahví. Celý proces začíná u známých žlutých kontejnerů, ze kterých se plasty dostanou na třídící linky, kde se podle druhů plastů dále dotřídí. Pro nás jsou důležité zejména PET lahve, ze kterých vytváříme výrobní surovinu – tzv. PET flakes (vločky). PET flakes jsou křišťálově čisté kousky PET ve tvaru lupínků, které se pak dále využívají jak v automobilovém, textilním, stavebním, ale i hygienickém průmyslu. Ročně jich vyprodukujeme na 5 000 tun a v konečném důsledku se tak naše PET flakes objeví v dresech českých olympioniků, ve výplni zimní bundy či v automobilových dílech nebo i dětských plenkách.
Blíží se podle Vašeho názoru doba, kdy dojde k absolutní recyklaci a lidstvu se podaří vyčistit moře, řeky, hory a města?
Absolutní recyklace má pouze jeden směr, a to cirkulární. Produkujeme obrovské množství odpadu, ze kterého jsme schopni znovu využít pouhých 24 %. Tento poměr je nutné obrátit a nastavit celou naši ekonomiku na stejný princip, který využíváme v našem zařízení v Plané, kde z odpadu vyrobíme surovinu, která se vrátí na trh v podobě oblečení či náhradních dílů do automobilu. Jinými slovy potřebujeme dostat odpad zpět do oběhu – do cirkulárního hospodářství, kde se odpady stávají zdrojem. Pouze tehdy budeme schopni absolutní recyklace.
Jak může v této svízelné situaci pomoci každý z nás?
My jako jednotlivci máme obrovskou sílu, protože jako zákazníci ovlivňujeme celý trh. Změňme své myšlení. Do plastu je dnes zabaleno prakticky všechno, co nakoupíme. Od nakrájených plátků melounu, po oloupané banány v plastových kelímcích. Inspirujme se šířícím konceptem Bez Obalu, Zero Waste či aktivitou #dostbyloplastu. Začněme preferovat plasty, které se dají opětovně recyklovat, podporujme produkty, které v sobě obsahují již druhotné suroviny, od stavebních materiálů až po nábytek. Tím pomůžeme upevnit cirkulární ekonomiku, jejíž podstatou je vyrábět takové produkty, které je možné absolutně recyklovat na další výrobky, aniž by musely končit na skládkách, nebo ve spalovnách, jako je tomu doposud. Stačí začít maličkostmi, myslím, že každý z nás si pamatuje, když jsme si do školy nosili svačinu v papírovém sáčku, namísto igelitového.
Božena Hažová
