Dnešní probuzení do nádherného modrého rána přímo lákalo popadnout foťák a ven. Zavolala jsem kamarádce a už jsme jely do Středohoří, které máme za humny. Nádherná obloha, zralé obilí v polích, siluety kopečků, vše vybízelo každou chvíli zastavit auto. Tak jsme jely a jely a dojely jsme do Vrbičan. Nikdy jsem tam nebyla a ejhle, objev. Na konci Vrbičan jsme objevily zámek. Zdevastovaný zámek odkoupila firma Sempra Vrbičany a nastala zdlouhavá cesta k jeho záchraně.
Vešly jsme rezavou branou dovnitř, zjistily jsme, že zámek je veřejnosti přístupný. Přivítal nás kastelán, velmi příjemný pán, který nás ochotně provedl zámkem. Velký pozdně barokní zámek z konce 18 století prochází v současnosti velkými opravami, dostal novou střechu a postupně se rekonstruují zámecké interiéry. V přízemí jsou zpřístupněny zámecké expozice. Na zámku se nachází spousta historických kočárků, papírové modely hradů a zámků, obrazy a grafiky akademického malíře Vladimíra Veselého. V průběhu měsíce září bude zahájena vernisáž jeho díla. Každoročně zámek pořádá kulturní akce - na jaře Den řemesel, v létě country, na podzim Medovinobraní.
Majitel zámku Sempra Vrbičany určitě postupem doby vytvoří ze zámku nádhernou obnovenou památku. Kastelán je velký nadšenec, a když se sejde správný tým, pak pevně věřím, že se dílo obnovy zámku podaří. Odjížděly jsme nadšeny z tohoto místa, s tím, že se určitě vrátíme podívat se, jak záchranné práce pokračují. A jestli objevím, a myslím, že ano, nějakou starožitnost na naší půdě, tak ji vezmu s sebou panu kastelánovi.
Při zpáteční cestě jsme pozdravily Radobýl, Hazmburg, Lovoš a Milešovku a všechny ty malé i větší kopečky, které jsme míjely. O nich někdy příště. Přijďte, lidi, pobejt, je tu krásně.