Ale vraťme se spolu k té první skupině. A zůstaňme rovnou u cyklistů. Těch v letních měsících na našich silnicích, chodnících a cyklostezkách rapidně přibylo. „Bohužel“ na těchto komunikacích nejsou sami. Taky máte někdy pocit, že cyklista je druh nebezpečného živočicha, který se stejně bezohledně, jako třeba kuřák, chová ke svému okolí? Nasedne na kolo, šlápne do pedálů a nehledě napravo ani nalevo JEDE. Nehledí na to, kde se právě nachází, jestli na zmíněné cyklostezce, chodníku ve městě a nebo třeba na lesní pěšině. On to dá! Je král a je na světě sám. Mylná představa.
Každé jízdní kolo musí mít, dle zákona, ve výbavě zvonek.
Zvonek = zvonit = upozornit.
Upozornit na to, že skupinku lidí před sebou a nebo seniora s pejskem či samotného chodce chci předjet, chci ho předjet bezpečně. Každý cyklista by si měl uvědomit, že člověk, ať malý či velký, nebo třeba pes na vodítku mu může nechtěně vstoupit do jízdní dráhy. Stačí malý krok stranou a karambol je na světě. A prožít část léta s ortézou a nebo v nemocnici žádnému dítěti nepřeji. A nejen dítěti. Nepřeji to ani dospělému bezohlednému lidskému jedinci. I když by si to možná tak trochu zasloužil.
Je velmi dobře známé, že pády z kola většinou končí bolestí a někdy i tragicky. A přitom opravdu stačí málo, zazvonit na lidi před sebou a nebo alespoň zavolat a zvolnit při předjíždění rychlost. Je to jen pár vteřin, pár bezpečných vteřin. Musí se také počítat s tím, že člověk před vámi třeba hned neslyší, proto je třeba zpomalit a chovat se k jiným ohleduplně.
Pro bezpečnost cyklistů i chodců naučte své děti nebo vnoučata, ale i sami sebe, používat zvonek na svém jízdním kole. Prostě zvonit, volat, dát vědět o tom, že jedu.
Prožijte léto v pohodě a hlavně ve zdraví.