Někdy se tiše divím,
kolik už je mi let.
Pohledem, nevím proč, snivým
dívám se kamsi zpět.
Do dětství přísného, bez radosti,
do mládí plného pochybností.
Do časů strachu a bolesti
i vzácných chvilek se štěstím.
Jen málo smíchu a veselí
bylo v těch dobách nesmělých.
Pak s vděkem zrak můj se zastaví
v časech, kdy osud vše napravil.
Kdybych svůj život znovu žila,
vím, co na sobě bych pozměnila.