K návštěvě Albánie mě inspirovaly články Zuzky P., která tuto zemi několikrát navštívila. Když cestovka Delfín travel nabízela na portálu pobyt v červnu t .r., přihlásili jsme se s manželem. Vybrali jsme si hotel Vivas na Dračské riviéře. Rozhodně jsme nelitovali a týdenní pobyt jsme využili jak k relaxu u moře, tak i na výlety po okolí.
Pro Albánce má Albánie název Shqiperia a sami si říkají Škipetaři. To nám v úvodním povídání o Albánii vyprávěl delegát cestovky, který je rodilý Albánec. Protože žil delší dobu v naší zemi, umí velmi dobře česky. Cestou na výlety jsme viděli mnoho bunkrů. Jsou rozesety po celé zemi a měly Albánii chránit před nepřítelem zvenčí. Jejich zašedlé klobouky z dálky připomínají prašivky. Staly se neodmyslitelným krajinným prvkem, ale i symbolem odboje a šílenství bývalého režimu, jenž byl jakýmsi vzteklým psem komunistického režimu. Zvlášností je, že některé bunkry mají střílny obrácené proti sobě. Proto také nejznámější suvenýr je alabastrový popelník, ve tvaru kulovitého bunkru. Lze ho koupit kdekoliv. Nejvíce bunkrů bylo postaveno po roce 1968, kdy Hodžův režim na protest proti okupaci Československa vystoupil z Varšavské smlouvy.
Albánským národním autem je mercedes. Teprve koupí tohoto auta se mnozí Albánci přestávají považovat za chudáky a vůbec nevadí, že některá vozidla jsou vyrobena hodně dávno. Bohužel pro Albánii jsou i typické silnice. Málokdo by asi při jízdě po "asfaltkách" hádal, že Albánie je jedním z největších světových producentů asfaltu. Někde se může jet jen šetesátkou, někde ale ne. Na jihu, kde jsou silnice v horách, ať děláte co děláte větší průměrnou rychlost než pětadvacítku nedosáhnete.My jsme jízdu autobusem z letiště Tirana do střediska Durres jeli cca 2,5 hod. Jednalo se o cca 40 km. A to jsme jeli po dálnici. Ta se opravovala v obou pruzích. Naše D1 a její oprava je proti Albánii skvělá. Tam nechají v provozu alespoň jeden jízdní pruh.
Albánie byla pro mě vždy neznámá, protože tato balkánská země dlouho uzavírala dveře před světem. A je pravda, i když už je pootevřela, jsme pořád na rozpacích, jestli už můžeme vstoupit. Albánci se na dobu komunismu snaží rychle zapomenout. Chtějí přežít a co nejdřív se vrátit do Evropy. V hotelu, kde jsme bydleli, vládla velmi přátelská atmosféra. Personál se k nám choval velmi hezky, všude byla neuvěřitelná čistota. Pláže měly ráno pečlivě uhrabaný písek a každý pokoj měl přidělen na pláži svá dvě lehátka se slunečníkem. Vše bylo nové, Pokojské každé ráno umyly snad i okna. Každé ráno do pokoje doslova vpadla četa žen v bílém oblečení a převlékla postele do bílého, vyměnila ručníky a utřela prach. Rozhodně by si z nich mohlo vzít příklad mnoho hotelů v Evropě.
Navštívit Albánii a nevidět hory znamená nebýt v této zemi. Na jenom z výletů jsme navštívili Ohridské jezero na východě země. Hlavním městem je Tirana, kde je i mezinárodní letiště. Velká starobylá města se nachází hlavně při pobřeží. Durres, kde jsme pobývali, má největší námořní přístav.
Zaujalo mě vyprávění jednoho z turistů, se kterým jsme se seznámili na zájezdu, o tzv. krevní mstě. Ve vesnicích na severu jsou stále ctěné zákony zakotvené v kanunu Leka Dukagjina, což je soubor tradičních albánských zákonů, jehož vznik je datován do 15. století. Kanun se předával pouze ústně a upravuje všechny aspekty veřejného i soukromého života. Právě "krevní msta" bývá často zmiňována v souvislosti s nebezpečností Albánie.
Pokud budete mít příležitost tuto zemi navštívit, rozhodně neváhejte. Pobyt v Albánii byl báječný, také počasí v polovině června bylo dobré. Každý den azuro a moře okolo 25 - 26 st.C. V areálu hotelu je také velký a čistý bazén, kde je dostatek lehátek se slunečníky. V Albánii platí zákaz kouření ve všech prostorách restaurací či na pláži. Je zajímavé, že cigarety se prodávají pouze po jednotlivých krabičkách a jsou oproti nám poměrně levné. Zato albánský koňak je k dostání všude, je velmi dobrý a opět laciný. Ceny zboží jsou oproti jiným evropským destinacím pro nás dobré. Protože Albánie má zavedeno EET, tak všude dostanete k nákupu účtenku.
Cestovka Delfín travel vychází seniorům vstříc a je vidět, že má dobré delegáty v destinacích. Už při odletu na letišti V. Havla je přítomen delegát, který podává informace o odletu a opět při příletu do Tirany je na letišti delegát. Po celou dobu pobytu se o nás starali příjemní pracovníci cestovky, kteří okamžitě řešili drobné problémy..