Jako čerstvý penzista jsem se probudil až za poledne. Otevřel jsem balkonové dveře a chystal se nadýchat čerstvého vzduchu z pěti hřbitovů a dvou okolních popravišť. Nebylo mi ale přáno, na ulici už to zase začalo…
Tahle naše křižovatka je opravdu zapeklitá, jsou na ní čtyři jízdní pruhy aut a dvoje tramvajové koleje, nic moc pro ty mimopražské!
Na asfaltové vozovce, u bíle značených pruhů pro chodce, leželo tělo mladé ženy s kufrem na kolečkách. Opodál ležel položený skútr rozvažeče obědů. Jeho řidič zmateně pobíhal po vozovce. Ve vteřině přijely dvě sanitky a jeden policejní vůz. Lapiduchové ležící dívku na silnici oživovali, po chvíli ji zvedli a dovedli do sanitky. Pak s ní odjeli do nemocnice.
Policie skútristu vyšetřovala snad hodinu, barevně si vše sprejem označovali.
Zase jsem tenhle den jen zázrakem přežil…
Stěhování národů do Prahy je nedomyšlené, magistrátem neřízené, tolik vesničanů se do Prahy přeci nevměstná…