...aneb zpátky do dětství.
V práci jsem na vánočním večírku loni vyhrála krmení zvířat v ZOO v Ústí nad Labem. Mohla jsem si vybrat slony, surikaty nebo tuleně. Vybrala jsem si slona, ale ten onemocněl, tak jsem si vybrala tuleně. Jednu "surikatu" mám doma fenku Meginku. Ta zůstala se sousedkou Vlastou doma, tento výlet by pro ni nebyl. Pro ni je lepší pobyt v přírodě.
Původně jsem chtěla jet na jaře, ale kamarád příliš dlouho marodil, nechala jsem to tedy na září. A jela nakonec se Zdenou, kolegyní. Musím říci, že mi to i vyhovovalo už proto, že jsme jeli autem.
Jaké bylo mé překvapení, když v autě byly místo dvou dětí tři. Zdena totiž vzala i kamarádku Elišky.
K tuleňům jsme šli z kopečka. Kolem oběda byl čas krmení. Zdeně jsem svěřila mobil, aby udělala fotky a popř. i video. Snímky se bohužel nevyvedly, byly neostré. Ale video celkem ano, jen jsem ho upravila na 2 části, přidala k němu hudbu a dala na YouTube. Video jsem již vložila i zde na "Íčko", můžete se podívat. Ač nejsem IT profík, povedlo se mi to, přesto, že jsem vše dělala přes mobil, PC mám moc pomalé. Ostatně i tento článek píši prvně přes mobil.
Tuleni byli super. Mary mne zdravila levou ploutví a dávala mi pusinky. Byla milá ta důvěra zvířat v člověka. Ostatně před lety jsem uvažovala o profesi ošetřovatelky v ZOO.
No a poté nás čekal výšlap do kopce. To se vůbec nelíbilo Slávkovi, je vidět, že pohybu moc nedá. Za to Eliška má energie na rozdávání. Děti se věnovaly i radovánkám na hřišti, a to byla chvíle pro mne. Konečně jsem mohla fotit druhé. Ač fotit neposedná děcka je "oříšek". Zdena myslím vycítila, že by mi mohla někdy svěřit Slávečka i domů. No, ale nevím, jak by vydržel naše putování přírodou s Megí. Asi by mu nožičky upadly...
Také Zdena naznačila, že bych s nimi třeba mohla jet na dovolenou do Tater na Slovensko. No, řeknu vám, to by byl pro mne ráj. Hory, lesy. Jen bysme s Eliškou nesměly potkat medvěda... Ale tam bych bez Megí nejela. To by mi myslím neodpustila. Ale nevím, co bude zítra, natož za rok. Navíc Megí v lednu čeká operace.
Jsem odpůrce cirkusů se zvířaty, ale ZOO, pokud se o zvířata řádně starají nezavrhuji. Pro děti zážitek s poznáním. Jistě lepší než vysedávání u počítače.
Já se ale nejraději vracím k tomu mému malému tvorečkovi Megí. Zrovna dnes, když píši tento článek, mi dala najevo, jak je šťastná. To se vždy několikrát dokola otočí jako kolotoč, jakoby si ocásek honila - věřte, že milejším způsobem mi najevo radost dát nemůže. Jsme prostě dvojka, která patří k sobě.
Vám "Íčkaři" přeji laskavý podzim a třeba zas někdy po zážitku na shledanou. Ostatně zážitky jsou tím nejlepším, co nám zůstanou v paměti.
Eva, Zdena, Eliška, Slávek & Meginka
