Jak jsem hledala podzim

Marně vyhlížím ve městě a v okolní přírodě podzimně zabarvené stromy. Po suchém létě listí zhnědlo nebo zůstalo zelené, zlatavý odstín chybí.    

Vydala jsem se do Podlesí, vzhůru do kopců k Šumavě. Pod Javorník k Vacovu jsem jezdila v mládí s partou. V Ptákově Lhotě bylo jen několik osamocených chaloupek a chata, kterou jsme si půjčovali. Naskládalo se nás tam i patnáct. Jezdívali jsme tam i později s dětmi, kolem bylo dost prostoru pro stany. Ke studánce se chodilo ze svahu do lesa na modrou turistickou značku. Pramen byl vydatný pro chataře i pro žíznivé pocestné. Les byl plný borůvek, malin i hub.

Z Vacova po silnici na Čkyni odbočuje v Miřeticích modrá značka vlevo po asfaltové cestě s alejí vlašáků. Samozřejmě jsem sbírala ořechy a naplnila si obě kapsy. Stoupání odhaluje výhledy na městečko a vrch Javorník s rozhlednou. Kostel vyniká svou útlou věží nad zástavbu a osada se jeví v lepším světle. Svou malebnost z minulých století ovšem ztratila.

Les mě přivítal svou vlhkostí a byl plný hub. Upozorňovaly na sebe barevnými hlavičkami a nestydatě se nabízely. Nešla jsem na houby, hledala jsem studánku. Marně, i když jsem se několikrát vracela a jedno místo bylo dost promočené. Vystoupala jsem od značené cesty přes louku k chalupách Ptákovy Lhoty. Některé zmodernizované ztratily svůj půvab, ale našla jsem i původní, udržované s citlivostí k místu. Chata stála chuděra opuštěná a zanedbaná. Majitel byl učitel a staré školní lavice s židlemi byly naskládané u stěny chaty. Okolí bylo ovšem zarostlé, keře rybízu umíraly bez povšimnutí. Nedaleký kamenný kříž byl němý svědek lidských osudů.

Vracela jsem se loukou a lesem do Vacova. Podzim jsem nenašla. Žádné barevné scenérie se nekonaly. Snad jen červeň plodů, sklizené pole kukuřice. Ale co modré chrpy a žluté macešky? V babím létě dohánějí rostliny, co v létě pro sucho nestihly. Tak ať ještě podzim počká.