V roce 1897, Hosea W. Libbey z amerického Bostonu sestrojil elektrické kolo poháněné „dvojitým elektrickým motorem“, který byl umístěn ve středu osy klikové hřídele. Tento model byl v roce 1990 znovu sestrojen a imitován jako kolo Lafree spol. Giant. (zdroj Wikipedie).
Ani tuzemští konstruktéři nezaháleli. Jedním z prvních, kdo se s úspěchem zabýval konstrukcí elektrického kola, respektive „elektrocyku“, byl od roku 1938 Ing. H. Fügner. V prototypu z roku 1944 využíval upravené dynamo Sentuilla o výkonu 150W a napětí 24V. Na rovině kolo dosahovalo rychlosti až čtrnáct kilometrů v hodině a s odpojeným derivačním vinutím až třicet šest kilometrů v hodině. V rovinatém terénu jeho stroj zvládl bez problémů dojezd do vzdálenosti až sedmdesáti kilometrů. Váha stroje včetně baterií však byla neuvěřitelných 140 kg!
Opravdový rozvoj zaznamenávají elektrokola v devadesátých letech 20. století. První komerční elektrická kola se na trhu objevila v roce 1992 a již v roce 1998 je na trhu čtyřicet devět různých typů elektrokol a jejich produkce roste rychlostí až osmi procent ročně. Popularita elektrických kol, roste ruku v ruce s jejich zvyšujícím se výkonem a stále lepšími jízdními vlastnostmi. Elektrokola existují ve všech typech, v jakých se vyrábějí klasická jízdní kola, tedy skládací, která jsou po vytažení z kufru osobního auta rozložena do jízdního stavu během několika sekund, pohodlná městská, jež nabízejí nízký nástup a převoz značného množství nákladu, až po terénní, konstruované pro jízdu v terénu a nabízející dojezd s asistencí i více než sta kilometrů.
Elektrokola se převážně liší typem použité baterie (akumulátoru). Nejlevnější e-kola se prodávají v cenové relaci okolo 13 tisíc Kč. Jejich nevýhodou je poměrně těžká olověná baterie se značně omezenou životností okolo tří set nabíjecích cyklů. Pro běžné využití, například na nákupy či k cestám na blízkou zahrádku, bohatě dostačují. Moderní elektrokola jsou vybavena lithiovou baterií a při váze mezi devatenácti až dvaceti devíti kilogramy nabízejí bezproblémový transport, dlouhý dojezd na vzdálenost až sta kilometrů. Delší je také životnost baterie (až 1 000 nabíjecích cyklů, což v normálních podmínkách reprezentuje nájezd 30 až 70 tis. kilometrů). Rychlost elektrokol je limitována vyhláškou v hodnotě dvacet pět kilometrů v hodině. Pokud kolo dosahuje vyšší rychlosti, motorový pohon se musí automaticky vypnout.
Nákup je potřeba řádně promyslet
Jedním ze zkušených uživatelů elektrokola je vitální sedmdesátník Martin Tuček, který již řadu let žije s manželkou na chalupě v Jizerských horách. „Na elektrokolo nedám dopustit. Myslím si, že pokud se využívá s rozmyslem, je to skvělý vynález. Než jsem se s ním sžil, chvíli to trvalo. Až na základě zkušeností člověk pozná, jaký stupeň účinnosti motoru zvolit. Stupně výkonu se volí na displeji, který je na řidítku levé ruky. Také se zpočátku stávalo, že jsem při jízdě do delšího prudšího kopce zvolil nejvyšší - pátý stupeň výkonu. Motor se brzy přehřál a automaticky vypnul. Dnes už vím, že lepší volbou je střední, třetí stupeň. Nejede se tak rychle, ale zato plynuleji a déle," vysvětluje Martin Tuček.
Eletrokolo jemu i kamarádům z rodného Brna, kteří za ním do hor přijíždějí, umožňují podnikat delší a terénně náročnější túry. Na co však při svých výpravách Martin Tuček nikdy nezapomíná, je kvalitní helma a vhodné oblečení: „Nechci riskovat úraz hlavy, už jsem viděl pěkných pár cyklistů, kteří ochranu hlavy podcenili a doplatili na to," dodává. Také lehokolisté si už mohou vybrat elektrovariantu. „Zatím mám dost sil na to, abych jezdil na normálním šlapacím kole. Až to nepůjde, asi to vzdám a budu chodit pěšky,“ říká šedesátník Michal M. Z Brna.
Naopak s nadšením elektrokolo využívá ke svým cestám i seniorka Olga z Olomoucka. Haná je sice rovinatá, ale nějaký ten kopeček se přece jenom najde. „Bydlíme v oblasti, kde se krajina již zvolna začíná vlnit a postupuje dál k Jeseníkům. Nemám řidičský průkaz, a tak pro mě bylo dost těžké vydat se například ke známým na třicet kilometrů vzdálenou chatu. S elektrokolem je to snadné. Nejsem žádná závodnice, jezdím opatrně, raději volím bezpečnější polní cesty, abych se autům nemotala do cesty," říká Olga. Ne všechny zážitky s elektrokolem jsou pozitivní. Paní Darja z Uherského Hradiště zažila pořádný šok, když do jejího auta při odbočování vlevo na vedlejší sinici v plné rychlosti vrazila starší žena na elektrokole. Protože pršelo, držela nad sebou deštník, který jí stínil ve výhledu a dění kolem sebe prakticky nesledovala. Naštěstí se kolize obešla bez vážnějších zranění, avšak kvůli vysoké škodě na drahém autě, případ vyšetřovala Policie ČR. Nutno dodat, že cyklistka jela bez helmy.
Boom e-kol těší prodejce
„V současné době se dá říct, že se prodej klasických kol a elektrokol, co do počtu, vyrovnal. A rozhodně si je nekupují jen senioři. Zaznamenali jsme i kuriózní případ, kdy se nám jeden ze zákazníků svěřil, proč elektrokolo kupuje. Kvůli alkoholu v krvi při řízení auta mu byl odebrán řidičský průkaz. A protože by se z odlehlé vesnice jen obtížně dostával do práce, volil tuto možnost. Každopádně jako účastník silničního provozu si alkohol bude muset odepřít i jako cyklista," míní majitel cykloobchodu z Uherského Brodu.
A jak to vidí policisté?
Podle informace z odboru tisku a prevence Policejního prezídia ČR ve statistikách dopravních nehod elektrokola nefigurují, protože se typ kola nerozlišuje. Proto platí, že na elektrokole nemusí jezdci starší patnácti let používat helmu, musí však dodržovat všechna pravidla silničního provozu. Patří mezi ně i to, že kolo rozhodně nepatří na chodník. Jednu radu však dopravní policisté pro jezdce či zejména budoucí jezdce na elektrokolech, mají: „Jízda na elektrokole vyžaduje poněkud jinou dovednost, než na klasickém šlapacím. Je třeba zvážit, zda mám na to, abych jízdu po veřejné komunikaci zvládl natolik, abych neohrozil sebe, ani ostatní účastníky silničního provozu.“
Alena Kučerová pro portál i60
