Kdyby se prováděl průzkum, kolem které významné památky v Ústí nad Labem projde denně nejvíce lidí, zcela jistě by jednu z předních příček, možná první, obsadil Kostel svatého Vojtěcha s přilehlým dominikánským klášterem. Stojí na frekventovaném místě v centru města a jeho prostory slouží především ke koncertním a výstavním účelům.
Kostel se nachází na téměř magickém místě raně středověkého hradiště, jehož existenci dnes připomíná pouze název ulice. Hradiště, jedna z posledních starobylých zachovalých ulic, ukazuje původní historickou podobu městského centra, které bylo z velké části zničeno na jaře 1945. Kostel byl postaven v jedenáctém století jako rotunda u přemyslovského hradu, a že se jednalo o kostel mimořádného významu, svědčí dochovaný záznam o konaném sňatku Žofie, dcery knížete Bedřicha, s Albrechtem Míšeňským, synem markraběte Oty, v r. 1186.
Později po vzniku královského města bylo vytvořeno bytelné opevnění, což dokládají četné archeologické nálezy v podobě zbytků hradeb. Po zpustošení a vyplenění města v době husitských válek byly hradby rozšířeny na celé hradiště a Kostel svatého Vojtěcha (původně stály mimo areál města). Jeho jižní část se stala po další staletí částí opevnění.
Současnou podobu barokního vzhledu získal kostel po rozsáhlé přestavbě v letech 1718-1722, kdy se stavitel na přání ústeckého převora nechal inspirovat pražským kostelem sv. Voršily a zároveň přistavěl k původnímu klášternímu křídlu i druhé. Nerespektoval původní orientaci, a tak je hlavní průčelí otočeno obráceně, tj. směrem k městu.
Po roce 1948 nastalo pro kostel jako pro mnoho dalších církevních památek temné období. Skvostný barokní klenot nechala tehdejší vládnoucí garnitura chátrat, bohatá výzdoba byla zničena a umělecký skvost sloužil jako sklad pneumatik. Komunisté zašli tak daleko, že když objevili mumie mnichů, napadené plísněmi v důsledku vzestupu spodních vod, nechali je zpopelnit v krematoriu místo pohřbení do posvátné půdy, jak bývá zvykem u kultivovaných národů.
Po roce 1968 se objevily první nesmělé plány na záchranu sakrální stavby, přičemž došlo k paradoxní sitauci, poněvadž nikdo nečekal, že z vyrabovaného vnitřku zmizela vešterá výzdoba. Po rekonstrukci (1971) začalo v chrámu sídlit Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody a interiér kostela, bíle omítnutý, zcela bez výzdoby, se změnil na "Výstavní a kulturní síň Bedřicha Smetany".
Málokdo ví, proč získala síň jméno slavného skladatele. Ve Smetanových sadech potřebovali komunisté vyměnit sochu Bedřicha Smetany za nově vzniknou sochu Klementa Gottwalda. Nikdo si ji netroufl vyhodit, jelikož tehdejší ministr Nejedlý patřil k velkým obdivovatelům Smetanova díla, a tak po spásném nápadu jednoho z představitelů města socha putovala právě do Kostela sv. Vojtěcha. Do sadů se vrátila až po sametové revoluci a opět nahradila sochu nechvalně proslulého prezidenta.
V devadesátých letech po dalších opravách byl kostel vrácen řádu dominikánů, bohoslužby se konají jen příležitostně a nyní slouží hlavně pro výstavní a koncertní účely. Naproti němu byla postavena v roce 1994 pobočka České národní banky, takže se nabízí srovnání: "Chrám boží" a "chrám peněz".
Zdroj: Všechny dobové fotografie čerpány z knih: E. G. Doerell (Ústecká vlastivěda XII.), vydaná r. 2016, Ústecké skoky časem, vydané r. 2012 a Zmizelé Čechy - Ústí nad Labem, vydané r. 2011.